Recenze / Ford Transit (2006–2013)

V roce 2006 se dočkala šestá generace Fordu Transit výrazné modernizace a od té doby se model prodává jako generace sedmá. Základní konstrukce modelu zůstala zachována, stejně jako velmi široká nabídka jednotlivých verzí. Změnou prošel design, který se opět přiblížil aktuálním osobním modelům značky. A obměněna byla výrazně také kompletní motorová paleta. Standardem jsou nyní motory TDCi, základ tvoří jednotka s objemem 2,2 litru a výkonem 63 kW, u novějších verzí jsou k dispozici už jen výkonnější provedení se 74 kW. Z počátku výroby byly jako silnější motorizace k dispozici motory s objemem 2,4 litru, v současném provedení je ovšem 2,2litrové TDCi jedinou pohonnou jednotkou a k dispozici jsou i verze s výkonem 92, 103 a 114 kW. Zajímavostí je možnost volby verze s pohonem všech kol s motorem o výkonu 92 kW, ta však patří na trhu ojetých vozů k vzácným provedením. Motory splňují normu Euro 5.

I v novém provedení se snaží Transit přiblížit svou výbavou a pohodlím osobním vozům. Pochopitelně, komfortu velkých MPV se rovnat nemůže, ale kabina může být vybavena opravdu dobře, navíc je pracoviště řidiče příjemně přehledné a palubní deska má účelný design. Pohodlná jsou i sedadla vozu, ovšem postrádají výraznější boční vedení. Řidič má výborný přehled o dění okolo vozu. Pohonné jednotky jsou příjemně úsporné, při běžné jízdě se s nimi lze podle verze dostat na spotřebu okolo osmi litrů na 100 kilometrů, na velmi dobré úrovni je i odhlučnění. Užitkovou podstatu vozu ovšem odhalují například tvrdé plasty v interiéru a spousta jednoduše řešených detailů.

Výbava Transitů může být opravdu vcelku bohatá, k běžným prvkům, jako jsou airbagy a ABS, se mohou přidat i luxusní, ale stále velmi praktické položky výbavy. Kromě parkovacích senzorů je tak Transit k dostání i v provedení s parkovací kamerou. Podobná výbava ovšem nebude na trhu ojetých vozů zcela běžná.

Sedmý Transit se vzhledově opět posunul o kousek blíže k běžným osobním automobilům, byť vysokou stavbu karoserie pochopitelně zamaskovat nelze. Transit byl v prodeji i ve verzích s výraznějším designem karoserie, který mají na svědomí různé doplňky a spoilery, nebo dokonce i litá kola. V takovém provedení to vozu nadmíru sluší.

Pod kapotou sedmé generace Transitu se nachází v drtivé většině úsporné čtyřválce TDCi, i ve velkých dodávkových verzích je možné dosáhnout bez problémů osmilitrové průměrné spotřeby. V dálničním tempu a při vysokém zatížení auta pochopitelně spotřeba stoupá.

Jízdní vlastnosti Transitu patřily vždy mezi dodávkami k nadprůměru a platí to i pro modernizované provedení vyráběné od roku 2006. Slušným jízdním vlastnostem může odpovídat i vzhled automobilu. Jízdně je Transit nezáludný, což je to nejdůležitější.

Klasický Transit nárazovými testy Euro NCAP neprošel, celkově ovšem svou koncepcí a vyšší úrovní výbavy patří k nadprůměrně bezpečným dodávkovým vozům. Kromě běžných airbagů lze lepší verze dovybavit i celou řadou dalších bezpečnostních prvků.

Velká a jednoduše řešená karoserie dodávaná v celé řadě rozměrů a konkrétních konfigurací kabiny je obrovskou výhodou Transitu. Transit je velmi oblíbený dodávkový automobil s variabilním interiérem. Varianty pro přepravu osob ovšem nemají tak flexibilní možnosti nastavení sedadel jako někteří konkurenti.

I sedmá generace Transitu přináší nadbytek vnitřního prostoru, pohodlná jsou například sedadla, kterým však chybí trochu bočního vedení. Podvozek je celkově laděn komfortně, často s ohledem na možnosti maximálního zatížení. I u verzí pro přepravu cestujících je totiž zachována zadní pevná  náprava odpružená listovými péry, dimenzovaná na vysokou nosnost.

Ford Transit je trvanlivý dodávkový automobil, u kterého je však nutné počítat s vyšší úrovní opotřebení. Vzhledem k jeho rozšířenosti nejsou potíže se servisem i jeho cenovou dostupností, příznivé jsou i náklady na palivo.

Osmá generace nejprodávanějšího užitkového vozu se vyráběla od roku 2006 a v prodeji se drží dodnes. Pro zájemce o ojetinu to znamená, že musí zatím počítat s pomalejším poklesem cen. Výhodou Transitu je obrovské množství variant včetně možnosti volby mezi zadním a předním náhonem. Na tuzemském trhu převažují „předokolky“, které mají výhodu v zimním provozu a naopak nevýhodu v nižší nosnosti. Existuje i verze s pohonem všech kol, která je však na českém trhu díky vyšší pořizovací ceně spíše raritou. Motory TDCi mohou majitele potrápit především problémy se vstřikovači, což je věc, která ze zdánlivě výhodné koupě dokáže udělat noční můru. U vozů z počátku výroby, kdy měla převodovka jen pět stupňů, mohlo dojít i k fatálním závadám v podobě propálených pístů v důsledku necitlivého vytáčení motoru při dálničních jízdách. Peněženku majitele Transitu může kromě toho vyprázdnit i předčasně opotřebený dvouhmotový setrvačník, což je však typická nemoc většiny dnešních dieselů. K vzteku může být i obroušený „fordovský“ klíček u nadměrně opotřebených exemplářů bez centrálního zamykání. Tyto nesnáze však bohatě vynahradí levný značkový servis, jehož návštěvy se nemusejí obávat asi ani ti nejspořivější živnostníci.