Recenze / Fiat Grande Punto / Punto Evo / Punto (2005–2018)

Jmenuje se Grande Punto, Punto Evo nebo prostě Punto. Záleží na tom, z jakého roku výroby je, přitom však jde vždy o tentýž vůz. Třetí generace malého Fiatu je z hlediska pojmenování tak trochu chameleonem a vlastně to platí i pro vzhled vozu, který se, jak napovídají pojmenování, měnil už dvakrát. Původní název Grande Punto dostalo auto hned ze dvou důvodů. Jednak bylo potřeba jej odlišit od Punta druhé generace, které zůstalo ve výrobě, název také reflektuje samotnou velikost auta. Třetí Punto totiž výrazně povyrostlo a mezi vozy segmentu B se zařadilo k těm největším. To má pochopitelně pozitivní vliv na vnitřní prostor, který se výrazně zvětšil a může konkurovat i některým starším vozům kompaktní kategorie. A i když konkurence Punto časem většinou dorostla, stále patří tento malý hatchback v oblasti prostornosti k tomu lepšímu ve třídě.

Nepřehlédnutelným rysem Grande Punta je jeho vzhled. Jestliže o současných Fordech se často říká, že mají masku jako z Aston Martinu, malému Fiatu je zase přisuzována inspirace maskou vozů Maserati. A to je pochopitelně pro malý a relativně levný vůz obrovská lichotka. Design Grande Punta je opravdu velmi dynamický a lákavý i dnes, původní provedení je ze všech zdaleka nejzdařilejší. Jako by se Fiatu nedařilo s facelifty svého malého modelu dobře vypořádat. V roce 2009 totiž sáhla automobilka k obligátní inovaci, při které dostalo Punto výrazně pozměněnou masku. Ta tam je dravost vyvolávající asociace s vozy s trojzubcem ve znaku, nově naroubovaná příď měla Punto přiblížit vzhledu velmi populární Pětistovky. Auto zároveň dostalo nový název Punto Evo, který měl evokovat další vývojový stupeň. Mnoho se toho ovšem nezměnilo, pod kapotu zavítaly jen některé nové motory. Druhou modernizací prošlo auto v roce 2012 a s ní se vrátilo k prostému názvu Punto. Vzhled se tentokrát trochu umírnil, z masky zmizela především rušivá chromovaná lišta.

Pod kapotou vozu se vystřídaly většinou zážehové pohonné jednotky s objemem 1,2 a 1,4 litru. Základem je léty prověřený motor 1,2 litru, který překvapí pružností i dobrou spotřebou, vzhledem k výkonu 48 kW je však vhodný spíše jen do městského provozu. Následují motorizace 1,4 s 57 kW, šestnáctiventilová verze motoru se 70 kW a přeplňovaná  jednotka 1,4 T-Jet s 88 kW. Ta je z hlediska spotřeby hodně náchylná na jízdní styl. Sehnat se dá i verze s pohonem na zemní plyn, která má čtrnáctistovku s výkonem 56 kW. Diesely zastupuje především skvělá a velmi úsporná třináctistovka s výkonem 55 nebo 66 kW. Silnější verze pro pohon plně dostačuje, větší motor 1,9 JTD s výkony 88 a 96 kW se jeví jako trochu zbytečný. Ostatně, to potvrdila modernizace, během které byla tato jednotka nahrazena menším motorem 1,6 JTD s 88 kW. Ze zážehových jednotek se u Punta Evo měnily také jenom silnější motory. Šestnáctiventilová čtrnáctistovka a T-Jet byly nahrazeny motory MultiAir. Nepřeplňovaná verze má 77 kW, ta s turbem dává 99 kW. Po přejmenování na Punto zmizely z nabídky nejsilnější motory – tedy 1,4 T-Jet a 1,6 JTD. Třináctistovka JTD ovšem v silnějším provedení posílila na 70 kW a pod kapotou lze mít i nový dvouválec 0,9 TwinAir Turbo s 63 kW. Tento motor ovšem zatím není příliš prověřený a jeho spotřeba hodně kolísá dle jízdního stylu.

Fiat Grande Punto a jeho modernizované verze dostaly do vínku lepší výbavu než starší modely. Opět navíc platí, že na trhu lze najít vcelku široké spektrum ojetin s mnoha úrovněmi a prvky výbavy, z nichž některé mohou být opravdu velmi moderní.

Fiat Grande Punto je dodnes jedním ze vzhledově nejatraktivnějších vozů B segmentu. Jeho maska připomínající vozy Maserati mu dodává na zdravě dravém vzhledu a přitažlivosti. Po modernizaci na Punto Evo se tvář výrazně změnila a bohužel snaha o roztomilost modelu 500 Puntu příliš nesluší. V nejnovějším provedení s opět lehce pozměněným vzhledem, vyráběným od roku 2012, je to o něco lepší.

Snad ve všech generacích se Fiat Punto může chlubit velmi příznivou spotřebou paliva. Ta třetí je úsporná i díky tomu, že ve většině případů používá prověřené a spolehlivé pohonné jednotky, které najdeme i v řadě dalších vozů značky. Z hlediska spotřeby nejsou vhodné jen přeplňované motory T-Jet a MultiAir nebo nový Twin Air, které jsou náchylné na jízdní styl.

I třetí generace Fiatu Punto si ponechává velmi agilní a dobré jízdní vlastnosti, které patří k tomu lepšímu ve třídě, ale na špičku přece jenom trochu ztrácí. Odpružení je trochu tvrdší, takže náklony v zatáčkách jsou opět malé.

V roce 2005 získal Fiat Grande Punto v nárazových testech Euro NCAP plný počet pěti hvězd. V současnosti jsou nároky už o něco vyšší, ale Punto patří k nadprůměrně bezpečným vozům, i jeho bezpečnostní výbava výrazně nezaostává za mírou obvyklou v dané třídě.

Oproti předchozí generaci se zavazadlový prostor Punta zmenšil na 275 litrů, což je však stále dostatečná hodnota. Výrazně se ovšem zvětšil prostor pro posádku, ani cestující na zadních sedadlech netrpí nedostatkem místa. Pro dlouhány ovšem Punto stále příliš vhodné není.

Větší vnitřní prostor a jeho opticky atraktivní zpracování jsou jednou věcí, druhou je samotný jízdní komfort. Ten je u Punta tradičně trochu horší a i třetí generace patří k vozům s tužším podvozkem, třeba aktuální Ford Fiesta je výrazně komfortnější, totéž platí pro VW Polo. Posádku ovšem Punto vyloženě nevytřese.

Třetí generace Fiatu Punto ve všech jejích provedeních je vcelku solidně spolehlivým automobilem, který trpí spíše kvůli nevalné pověsti předchozích provedení. Společně s úspornými motory, širokou nabídkou náhradních dílů z druhovýroby i stále vcelku jednoduchou konstrukcí to znamená, že Fiat Punto třetí generace je provozně vcelku nenáročný automobil.