Valivý odpor je fyzikální jev, ke kterému dochází při otáčivém pohybu tělesa po podložce. V našem automobilovém případě se jedná především o valivý odpor pneumatik kol vznikající při jízdě.
Velikost valivého odporu je přímo úměrná množství deformace pneumatiky po povrchu. Pokud tedy dojde například k podhuštění pneumatiky, valivý odpor se zvýší a řidič podhuštění pozná díky tendenci vozu táhnout k té straně, na které je pneumatika podhuštěná. Valivý odpor je také závislý na vzorku a dezénu pneumatiky vozidla. Jednoduše řečeno, čím je styčná plocha s vozovkou menší, tím je valivý odpor nižší, z čehož logicky vyplývá, že nejvyšší valivý odpor mají vozy kategorie offroad s hrubým vzorkem a supersportovní vozy s pneumatikami extrémně širokého profilu. Naopak nejnižší valivý odpor bývá při správném nahuštění pneumatik u vozů nižších tříd, které mají styčnou plochu velmi malou.
Velikost valivého odporu je odvislá od několika veličin a matematicky lze valivý odpor vyjádřit jako součin reakce vozovky Zk a součinitele valivého odporu fk. Koeficient reakce vozovky je dán především jejím charakterem. Čím méně se vozovka deformuje, tím je výsledný valivý odpor nižší. Z toho vyplývá, že nejnižší valivý odpor vzniká při jízdě po tvrdém asfaltu nebo dokonce při náledí, kdy se povrch pod koly nejméně deformuje. Naopak k největším deformacím povrchu dochází při jízdě čerstvým sněhem nebo v hlubokém blátě. Součinitel valivého odporu je pak dán šířkou, nahuštěním a dezénem pneumatiky a je na ní většinou uveden. Výsledná hodnota valivého odporu automobilu se rovná součtu valivých odporů na všech kolech vozidla i vozidel přípojných.
Valivý odpor má také přímou souvislost se vznikajícími emisemi při provozu a se spotřebou paliva, neboť čím je odpor vyšší, tím musí pohonná jednotka vozidla překonávat větší síly působící na pneumatiky při jízdě.
