Variabilní nebo také proměnné časování ventilu je technologie používaná u čtyřdobých, nejčastěji zážehových motorů. Je tak dosaženo vyššího výkonu a točivého momentu v širším spektru otáček a zároveň jsou sníženy škodlivé emise díky lepší výměně vzduchu, která podporuje plynulejší průběh reakce hoření.
U klasických rozvodových mechanismů s konstantním časováním ventilů a neměnným zdvihem dochází ke kompromisu při ventilovém zavírání, který vyhovuje pouze jistému spektru otáček. Proto motor s tímto systémem nedisponuje tak dobrými výkonovými parametry v širším otáčkovém pásmu a je tak nutné časté řazení.
Princip proměnného časování ventilů spočívá v uzavírání jednotlivých ventilů v závislosti na aktuálním chodu motoru. Okamžik uzavření sacího ventilu totiž významně ovlivňuje kvalitu naplnění válcové komory. Ventil je uzavírán až po sacím zdvihu za dolní úvratí válcového pístu. To umožňuje díky setrvačnosti sloupce čerstvé směsi dosažení přídavného plnění válcové komory, které je tolik potřebné ve vyšších otáčkách. Tato vlastnost zvyšuje výkon v širším spektru využitelných otáček. V těch nižších se sací ventily naopak uzavřou dříve, aby nedošlo k vytlačení směsi zpět do válcového potrubí. Díky tomu je dosaženo nižší spotřeby.
Systém variabilního časování ventilů existuje v mnoha verzích, ale nejčastěji se vyskytují dvě řešení. První používá princip natáčení vačkového hřídele sacích ventilů vůči klikovému hřídeli. Natočením vačkového hřídele se dá nastavit přesný moment uzavření sacích ventilů, přičemž jejich zdvih a doba otevření zůstává beze změn.
Druhé řešení používá nastavení samotných sacích ventilů. U něj se vačkový hřídel posouvá podle přednastavených vztahů v závislosti na otáčkách a zátěži motoru. Nejčastější nastavení vypadá následovně. Při nízkých a středních otáčkách motoru je vačkový hřídel nastaven tak, aby sací ventil zavíral dříve. Tím je dosaženo lepšího naplnění válců a zvýšení točivého momentu, takže se motoru chce více do otáček. Při volnoběžných a vysokých otáčkách je pak vačkový hřídel nastaven následovně. Sací ventily jsou díky poloze hřídele uzavírány později, což při volnoběžných otáčkách stabilizuje chod motoru a při vyšších dochází k lepšímu využití výkonového potenciálu.
Variabilní časování ventilů není mezi automobily žádnou novinkou a první verze tohoto systému jsou již více než dvacet let staré. I přesto je ale systém stále velice používaným a dá se říct, že dosud nepřekonaným vynálezem, který pomohl přispět nejen k ekologičtějšímu provozu automobilů, ale také lépe využít potenciál hnacích ústrojí.
Napsat na WhatsApp