Zadohrab je hovorové neboli slangové označení pro vůz s pohonem zadních kol, které se postupem času vžilo.
Označení zadohrab je takřka podobně staré jako přítomnost vozů s pohonem zadních kol na našem trhu. V angličtině je zadohrab označován zkratkou RWD spojující tři slova (Rear – zadní, Wheel – Kolo, Drive – náhon). Vozy, které jsou hnány pouze pomocí zadních kol, mají zároveň charakteristické a neznalým lehce záludné jízdní vlastnosti, díky čemuž bývají zkušenějšími řidiči považovány za velmi zábavné.
Automobily s pohonem zadních kol jsou charakteristické svým jízdním projevem. Díky rozdělení rolí obou náprav (přední zatáčí a zadní pohání) není do řízení přenášen žádný točivý moment motoru. Tato koncepce však také umožňuje vyladit geometrii přední nápravy poněkud nekompromisněji a požitek z jízdy s takovým vozem je na zcela jiné úrovni. Zadohrab netrpí téměř žádnou nedotáčivostí, naopak je lehce přetáčivý a při průjezdu zatáčkou je krásně řiditelný pomocí plynového pedálu. Na druhé straně ale vyžaduje jemnější pohyby volantem a při rychlejší jízdě i více řidičského umu. Toto chování je bohužel ve stále více spotřební společnosti dnešních řidičů poněkud nedoceněno a vozů s pohonem pouze zadní nápravy tak mnoho nezbývá. Příkladem za všechny je mnichovská automobilka BMW, která se bránila pohonu předních kol většinu času své slavné historie. Dnes je tomu naopak a v dohledné době můžeme očekávat, že i BMW začne značnou část svých modelů vyrábět s pohonem přední nápravy. Paradoxní na tom je, že v dnešní době pokročilých stabilizačních systémů, se podařilo prakticky všechny neduhy zadohrabů odstranit.
Ono specifické chování vozů s touto koncepcí dalo dokonce za vznik jedné z motoristických disciplín, která je v současné době zcela uznána i mezinárodní automobilovou federací. Jedná se o tzv. drifting. Česky driftování, smykování či jízda bokem. Tedy cílené průjezdy sekcí vybraných zatáček smykem. Zadní pneumatiky automobilu při driftování ztratí vlivem vysokého výkonu hnaných kol přilnavost a začínají hrabat po asfaltu. Při driftování se hodnotí hned několik aspektů, mezi které patří nájezdová rychlost, úhel natočení vozu v jednotlivých zatáčkách, pozice na trati i to, jak blízko k okraji závodní dráhy soutěžní vůz jede.
