Airbag je prvek pasivní bezpečnosti automobilů sloužící k ochraně a minimalizaci zranění posádky při silném nárazu.
Airbagy svou funkcí snižují rychlost nebo zcela zamezují nárazu těla na tvrdé části automobilového interiéru, čímž ho chrání. Existuje mnoho druhů airbagů, z nichž nejznámější jsou airbagy čelní, boční a hlavové, v současné době se však objevují i airbagy kolenní nebo airbagy pro ochranu chodců. Nejmodernější inteligentní airbagy pak dokážou regulovat rychlost a objem svého nafouknutí v závislosti na nárazu. Všechny airbagy fungují správně pouze za použití bezpečnostních pásů vozidla. V případě nepřipoutání posádky vozu může mít jejich aktivace při nárazu dokonce fatální následky!
Historie airbagů v automobilech se začala psát zhruba v polovině minulého století. V roce 1953 si vynálezce airbagu John W.Hetrick nechal svůj výtvor patentovat a přestože se obdobný systém vyskytoval již ve 40. letech v letectví, patentový úřad Hetrickův vynález uznal a zapsal. Nemalou zásluhu na podobě dnešních airbagů nese i Allen Breed, který v roce 1967 prodal svůj senzor pro detekci nárazu firmě Chrysler. O 5 let později se tak na trhu zrodily první automobily s airbagy. Konkrétně se jednalo o 1000 experimentálních vozů. Celými názvy se jednalo o Chevrolet Impala Model 1973 a Chevrolet Caprice a hlavním cílem prodeje těchto výhodně nabízených vozů byl sběr dat a informací z provozu. Teprve na konci roku 1974 se na trh dostal první sériově vyráběný automobil s airbagy, Oldsmobile Toronado. Airbagy si cestu ke svým zákazníkům zprvu nacházely jen velmi obtížně. To bylo dáno i účelem jejich použití. V Americe, kde se modely s airbagy vyskytovaly jako první, bylo v módě nepoutat se bezpečnostními pásy a když byl airbag představen jako alternativní řešení k nutnosti nepoutat se, nesetkal se s přílišným povděkem.
O dalších 9 let později, tedy v roce 1980, se ovšem situace změnila. Mercedes Benz představil svůj luxusní model třídy S, v němž kromě jiného byly airbagy představeny jako doplněk zvyšující bezpečnost připoutané posádky. Systém byl navíc doplněn o předpínače bezpečnostních pásů, které v případě srážky pás nejprve předepjaly a až po pevném připoutání posádky se rozvinul airbag, který zvyšoval bezpečnost posádky. Porsche 944 Turbo z roku 1987 byl zase první automobil, který dostal sériově zabudovaný airbag řidiče a velkoobjemový airbag spolujezdce. V roce 1995 se u Volva 850 objevily první boční airbagy a o tři roky později přišlo BMW i s řešením v podobě airbagů hlavových.
Princip fungování airbagu není nikterak složitý, nicméně je k jeho správnému fungování třeba několika důležitých komponent. První součástí jsou snímače příčných a podélných zrychlení, které vyhodnocují sílu a směr nárazu, podle čehož rozhodují o aktivaci airbagů. Snímače pro čelní airbagy jsou umístěny v řídících jednotkách airbagů, a snímače pro airbagy boční jsou umístěny pod sedadly na vnějších stranách vozu. Díky snímačům by se tak nemělo stát, že při čistě čelním nárazu dojde například k aktivaci airbagů bočních. Detekce nehody probíhá v prvních 25 milisekundách nárazu, kdy jsou naměřeny hraniční hodnoty zrychlení. V okamžiku, kdy snímače tyto hodnoty naměří, pošle řídící jednotka informaci jednotlivým infiltrátorům airbagů, které je následně vystřelí. Infiltrátory obsahují elektrický můstkový zapalovač s roznětkou a tablety pro tvorbu plynu. Dojde k zapálení tablet, čímž nastane prudká chemická reakce, při které vznikne velké množství plynu při vysoké teplotě. Tato reakce zároveň roztrhá pomocí plynu po zhruba 40 milisekundách předem určené části interiéru vozu a dále plní airbag plynem. Nafouknutí airbagu do maximálního objemu trvá přibližně 60 milisekund, což je zároveň hraniční doba pro připravení bočních airbagů, pro které je bariérová zóna vozidla mnohem kratší. U těch je tak snaha o ještě rychlejší nafouknutí.
Objemy plně nafouknutých airbagů se různí. Nejobjemnější je velkoobjemový airbag spolujezdce, který obsahuje až 90 litrů plynu. Řidičův airbag bývá naplněn zhruba 60 litry a boční airbagy, které jsou ukryté ve vnějších stranách sedadel, mají při nafouknutí objem kolem 20 litrů.
Airbagy dnes tvoří nedílnou součást pasivní bezpečnosti automobilů a stejně jako o jiné části vozu, je i o airbagy pro zajištění jejich správné funkce dbát. Po každém vystřelení je potřeba jejich opětovná výměna, takže je velmi důležité se například při koupi ojetého vozu po nehodě o přítomnosti funkčních airbagů přesvědčit. Výrobci airbagů zároveň doporučují výměny airbagu po 10 – 15 letech života automobilu, protože jako všechno, i airbagy stárnou.