Řazení pádly pod volantem je možnost částečného manuálního řazení u moderních automobilů, které jsou vybaveny automatickou převodovkou, jež podobné řešení umožňuje.
Řazení pádly pod volantem pochází původně ze závodních a soutěžních vozů se sekvenčními převodovkami. Tyto převodovky jsou sice vybaveny podobnou spojkou, jakou známe z automobilů s manuálním řazením, nicméně při řazení ji není třeba používat. Pádla pod volantem si do těchto vozů našla cestu především kvůli svému umístění, které umožňuje rychlé přeřazování bez nutnosti pouštění rukou z volantu. Díky tomu je řidič schopen rychlejších reakcí při nečekaných situacích a většině závodních řidičů pádla umožňují i zajíždění celkově rychlejších časů. Právě z prvního ze zmiňovaných důvodů se pádla dostala nejprve do některých luxusních a sportovních vozů s automatickou převodovkou a v současné době již nejsou ničím neobvyklým. Zároveň proto, že jsou takřka všechny sériově vyráběné automobily s pádly pod volantem vybaveny automatickou převodovkou, odpadá při řazení pomocí pádel nutnost šlapání na spojku, která v těchto automobilech není v podobě pedálu pro řidiče přítomna. Pádla pod volantem existují v několika podobách a uskupeních, z nichž se většinu pokusíme nastínit.
První pádla pod volantem přišla v sériových výrobách až na počátku nynějšího století. Nejprve se vyskytovala ve sportovních verzích luxusních automobilů, ale vzhledem k rychlosti nedávného vývoje na trhu automatických převodovek si rychle našla cestu i do vozů nižších tříd.
První verze manuálního řazení pod volantem disponují dvěma pádly, z nichž každé pádlo plní pouze jednu funkci. Levé pádlo slouží k zařazení nižších rychlostních stupňů, pravé pádlo pro zařazení stupňů vyšších, přičemž fungují pouze na pokyn přitáhnutí prsty. Toto řešení je zřejmě nejintuitivnějším ze všech a disponuje jím i drtivá většina novějších verzí. Zpočátku ovšem bylo řazení velmi opožděné a po stisknutí pádla trvala změna převodového stupně déle než vteřinu. Zmiňovaná pádla neměla ani zcela ideální tvar a mnohdy se vyskytovala jen v podobě nevelkých tlačítek, umístěných na zadní straně volantu. U prvních verzí bylo také nutné předem zvolit režim manuálního řazení. Reakční doba pádel se s příchodem vyspělejších automatických převodovek nadále zrychlovala. Později se objevila pádla, která reagují jak na záporný tah, tak na kladné stisknutí. Řazení pod volantem se u některých verzí přesunulo z volantu na sloupek řízení. Toto řešení má za cíl minimalizovat riziko protočení kol při průjezdu zatáčkou za současného přeřazování. Později se objevily „kolíbky“, které jsou v podobě kolíbacích tlačítek umístěny na zadních stranách volantu, nicméně ani toto řešení příliš ovací nesklidilo.
Na trh se dostala rovněž komfortní pádla v podobě tlačítek na volantu, která umožňují volbu převodových stupňů pomocí jedné či druhé ruky, ale původní smysl řazení pádly pod volantem se u nich zcela vytratil. Stejná tlačítka jsou na volantu totiž hned dvakrát, aby umožňovala komfortní řazení jednou či druhou rukou. S původními pádly tak mají prakticky společné jen umístění v blízkosti volantu.
Nejmodernější pádla řazení pod volantem tedy kombinují vlastnosti prvních verzí, kdy je každé pádlo přiřazené pouze k jedné funkci. Oproti starším pádlům je ale reakční doba přeřazení bleskurychlá (díky použití moderních dvouspojkových převodovek) a jejich provedení mnohem ergonomičtější. Moderní automatické převodovky mají oproti starším systémům rovněž obrovskou výhodu v podobě rychlého softwaru, který umožňuje přepnutí do módu manuálního řazení pouhým dotekem jednoho z pádel.
Řazení pádly pod volantem je dalším výdobytkem moderními technologiemi napěchovaných vozů a dá se na něj pohlížet také jako na prvek aktivní bezpečnosti, neboť řidič není nucen při choutkách po sportovním řazení nikam koukat a nic přepínat, což zvyšuje jeho soustředění a pozornost k jízdě.
Napsat na WhatsApp