Systém ESP byl uveden na trh v roce 1995 a ačkoliv se zprvu nemuselo zdát, znamenal doslova revoluci v oblasti aktivní bezpečnosti automobilů (první automobil, který systém ESP dostal, byl Mercedes-Benz třídy E). Zpočátku se s jeho masovým uplatněním napříč celým automobilovým trhem příliš nepočítalo. Na vině byla vysoká pořizovací cena. Ovšem incident, ke kterému došlo v roce 1997 při testování nového modelu značky Mercedes-Benz třídy A, vše uspíšil. Při jednom z testování došlo k převrácení vozu, a aby Mercedes-Benz neztratil známku kvality, vybavil všechny modely A tímto systémem. V současnosti je systém ESP zabudován do všech nových vozů.
V praxi funguje systém následovně. Pomocí šesti snímačů (snímač otáček všech kol, natočení volantu, polohy plynového pedálu, podélného a příčného zrychlení, rotační rychlosti a tlaku brzdové kapaliny) monitoruje aktuální jízdní stav vozidla, který následně vyhodnocuje řídící jednotka. Ta neustále porovnává požadovaný směr jízdy s tím skutečným a v případě zjištění sebemenší odchylky, tedy kritické situace, která způsobuje smyk, okamžitě ESP aktivuje.
ESP funguje na principu cílených brzdných zásahů a krátkodobě dokáže ovládat i výkon motoru, je-li takové řešení k zajištění bezpečného průjezdu nutné. Například nastává-li u vozu nedotáčivý levotočivý smyk, ESP zasáhne pomocí přibrzděním vnitřního (levého) zadního kola a tím dostane vůz do požadovaného směru.
Pokud nastane přetáčivý levotočivý smyk, systém ESP zasáhne pomocí přibrzdění vnějších (pravých) kol. V případě, že brzdné zásahy ke stabilizaci vozu nestačí, zvýší ESP krátkodobě výkon tak, aby vůz lépe dosáhl požadovaného směru.
V současnosti existuje ESP již v několikáté generaci a obsahuje řadu dalších podpůrných systémů, které zlepšují jeho celkovou efektivitu. Lze se setkat také s označením ESC, které používá koncern Volkswagen k odlišení systému ESP od jeho prvních generací, nebo s označením DSC používaným například automobilkou BMW, které funguje na stejném principu.
