Historie ABS spadá hluboko do minulého století, což značí, že se lidé problematikou nechtěných smyků při brzdění zabývali odjakživa. Již v roce 1936 oznámila firma Bosch patent, který spočíval na podobném principu dnešních ABS. Konkrétně se mělo jednat o systém s názvem „Zařízení k zabránění silného brzdění kol motorového vozidla“, nicméně, jak dobře víme, do širšího použití mezi běžně vyráběná vozidla zbývalo ještě mnoho let. Běžnými mechanickými principy, na jakých dřívější vozidla fungovala, bylo jen velmi těžko dosažitelné způsobit kýžený efekt a smyk při silném brzdění oddálit nebo mu zcela zabránit ve vzniku. Bylo tak nutné vyčkat příchodu elektronického řízení systémů vozidla pomocí řídicí jednotky, která použití systému ABS umožnila. Prvním automobilem, do kterého se systém ABS dostal, byl Mercedes Benz třídy S. Stalo se tak v roce 1978, tedy až osm let po světové premiéře první verze ABS. Konkrétně se jednalo o verzi ABS 2, která byla oproti první verzi lehce inovovaná a o trochu zmenšená. Vážila 6,7 kg, což je zhruba 6x víc oproti dnes nejčastěji používané deváté generaci ABS. Krátce po příchodu v novém Mercedesu Benz použila systém ABS i mnichovská automobilka BMW. V roce 2004 bylo ABS zařazeno na seznam povinné výbavy u nově homologovaných automobilů na území EU a o dva roky později se toto nařízení začalo vztahovat i na dříve homologované automobily. Dnes už nový vůz bez systému ABS prakticky nelze nalézt, díky čemuž je na silnicích zase o něco bezpečněji. Všechny verze systému ABS spadají pod taktovku společnosti Bosch, která je vyvíjela již od prvopočátku.
Funkce ABS je vcelku jednoduchá a prostá. Každé kolo disponuje indukčním snímačem otáček, který o otáčkách jednotlivých kol posílá informace do řídící jednotky. Ta vyhodnocuje frekvenci otáčení, čímž rozezná riziko hrozícího smyku, kterému včas zabrání. Zabrání mu pomocí řízených uvolňování brzdného účinku jednotlivých kol. U nejnovějších systémů ABS nastává uvolňování ve frekvenci 12 až 15 intervalů za sekundu. Na kole, u kterého nastává možná ztráta adheze, je tedy vždy zhruba na patnáctinu sekundy uvolněn brzdný účinek, čímž se zabrání nebo omezí jeho smýkání po povrchu. Tento proces probíhá v případě stálého brzdění až do úplného zastavení. Pokud ale řidič uvolní brzdový pedál dříve, systém ABS se automaticky odpojí a vozidlo pokračuje v jízdě. Díky funkci systému ABS je možné i dříve jen velmi těžko ovladatelný vůz v případě intenzivního brzdění řídit a směřovat do požadovaného směru. Aktivaci systému ABS pozná řidič pomocí "kopání" brzdového pedálu do nohy a v celém voze je v případě činnosti ABS slyšet jemný chroupavý zvuk.
Brzdná dráha je v případě aktivace ABS na suché vozovce o malý kus delší, takže tvrzení, že ABS zkracuje brzdnou dráhu, není nutné zcela vyloučit, ale značně jej vymezit. ABS zkracuje brzdnou dráhu pouze za snížených adhezních podmínek, například na zledovatělé, sněhem pokryté nebo velmi mokré vozovce. Maximální brzdný účinek každého vozu na suché vozovce je tak těsně před nástupem činnosti tohoto systému, nicméně rozdíl v brzdné dráze není nijak propastný vzhledem k tomu, že vůz zůstává i při maximálním brzdění stále dobře řiditelný. Novější generace ABS jsou spojeny i s dalšími stabilizačními asistenty jako je ASR a ESP, které jsou podrobně vysvětleny v jednotlivých kapitolách, nebo se systémem EBV, jež elektronicky rozděluje brzdný účinek mezi jednotlivými koly.
ABS je dnes už takřka nedílnou součástí každodenního provozu všech řidičů. Díky jeho schopnostem se podařilo zamezit mnoha dopravním nehodám a proto je ABS jedním z nejdůležitějších prvků aktivní bezpečnosti dnešních automobilů.
