Recenze / Suzuki Vitara (2015 - současnost)

Suzuki Vitara čtvrté generace přišlo na trh v roce 2015 po výstavním představení na autosalonu v Paříži o rok dříve. Oproti minulé generaci, prodávané pod názvem Grand Vitara, se změnila koncepce auta a také jeho délka (menší o 30 centimetrů), což model dostalo zpátky mezi kompaktní SUV. Motor již není umístěn podélně a usazen v rámu, na kterém stojí karoserie, nýbrž je zde použita samonosná karoserie. Platforma je nově sdílená s modelem SX-4 S-Cross (později jenom S-Cross). To sice znamená o malinký kousek kompromisnější vlastnosti v terénu, ale veliký skok v oblasti kultivovanosti, spotřeby a díky příjemnému a pořád modernímu interiéru také každodenní použitelnosti.

V návaznosti na to najdeme ve čtvrté generaci Vitary o poznání menší motory, ze kterých dodnes přežily prakticky jenom benzinové jednotky s objemem 1,4 litru s různými stupni elektrifikace. Zásadním filtrem dostupných motorizací se stal facelift v roce 2018 a modernizace pro modelový rok 2020.

Nabídka motorů byla ve verzi před modernizací tvořena trojicí pohonných jednotek. Základem byla atmosférická 1.6, o rok později přišel do nabídky přeplňovaný motor 1.4 Boosterjet. Všechny motory jste si mohli pořídit s předním pohonem nebo jako čtyřkolku a obě verze ještě také manuální nebo automatickou převodovkou. Po faceliftu zmizela atmosférická 1,6, kterou nahradila litrová jednotka 1,0 Boosterjet. V roce 2020 všechny motory nahradila jediná jednotka – mild-hybridní 1,4 Boosterjet s výkonem 95 kW a integrovaným startér-generátorem ISG, novinkou se stal full-hybridní model 1,5 Dualjet Strong Hybrid s kombinovaným výkonem 85 kW.

Vznětový motor měl objem 1,6 litru a výkon 88 kilowattů od Fiatu, z nabídky zmizel v roce 2020 a byl k dispozici s automatem i manuálem.

U Vitary hodně záleží na tom, jak moc chtěl utrácet předchozí majitel, jelikož japonská auta tradičně přicházejí především v rozličných výbavových úrovních, mezi kterými se jednotlivě za prvky nedá připlácet. Pokud natrefíte na auto ve vyšší výbavě, máte vyhráno, ale lze také ušetřit a zvolit auto ve výbavě menší, jelikož si Vitara pořád dobře drží svou hodnotu.

Čtvrtá Vitara je jednoznačně atraktivně vyhlížejícím autem se všemi prvky, které vizuálně přináleží prémiovým vozům; jednoznačně se umí tvářit jako luxusnější vůz, než jakým ve skutečnosti je. Vitaru také často najdeme ve dvoubarevném provedení, které bylo u lépe vybavených vozů docela populární.

Vitara nabízí živé jednotky, které dokážou jet “na spotřebu”, ale provoz s nimi rozhodně brzdit nebudete. Za to vděčí především své poměrně nízké hmotnosti, která vozu dodává jízdní šmrnc. Mild-hybridní jednotky překypují životem a také vás na palubním počítači informují, kolik paliva jste ušetřili. A to je milé.

Podvozek Vitary patří k těm tužším, situaci příliš nepomáhá ani její nižší hmotnost. To znamená, že na některé řidiče umí působit příliš tvrdě, vynahradí to ale schopnostmi v terénu, zejména s pohonem všech kol AllGrip.

Vitara absolvovala nárazový test Euro NCAP ještě krátce po jejím uvedení v roce 2015, kdy získala plný počet hvězdiček. Posádku v případě nárazu tedy ochrání dobře. Díky modernizacím je ale bezpečnostní výbava novějších modelů ještě rozsáhlejší.

Vitara platí za praktický automobil, dávejte si ale pozor především u posledních, 1,5-litrových hybridních modelů, u kterých velkokapacitní baterie zabírá mnohem více prostoru. Výsledkem je 289-litrový zavazadlový prostor. Standardní verze zvládne 375 litrů v standardním rozložení sedadel, 1120 po jejich sklopení.

Kdo by čekal od Vitary stejný komfort jako třeba od Volkswagenu Tiguan, ten bude zklamán. Je tu méně místa, podvozek je tužší a z materiálů jde poznat jisté kompromisy. Hlavní slabina Vitary je ale její hlučnost – menší míra odhlučnění je daň, kterou automobilka obětovala ve prospěch snížení hmotnosti.

I ta ale z Vitary dělá SUV s náklady osobního automobilu, protože hbité motory nemají s koncepčně lehkým vozidlem tolik práce. Benzinové motory jsou dostatečně šetrné a od roku 2018 podléhají různými stupni elektrifikace, co se ve výsledku projevuje pozitivně nejen na životním prostředí, ale také na provozních nákladech. Kdo však nechce mít nikdy problém s mechanikou, ten volí atmosférickou 1,6.