Recenze / Renault Scénic (Grand Scénic) (2003–2009)

Renault ještě s modelem Mégane Scénic založil v roce 1996 novou kategorii kompaktních MPV. V roce 2003 byla uvedena druhá generace tohoto vozu, tentokrát již jen s pojmenováním Scénic. Jméno Mégane bylo z názvu i přes technickou spřízněnost vypuštěno. Scénic druhé generace se prodával v kratším pětimístném provedení a také ve větší sedmimístné variantě. Vývojáři Renaultu tak reagovali na fakt, že konkurence, která se mezitím objevila, byla často větší a taktéž v některých případech nabízela sedm míst k sezení. Interiér Scénicu je velmi praktický a špičková je i jeho variabilita. I prostoru je uvnitř opravdu dostatek, menší verze si přitom zachovává rozměry kompaktních hatchbacků, což se může hodit při parkování. Jinak je Scénic vlastně typickým Renaultem své doby. Přinesl několik zajímavých prvků třeba v podobě bezklíčkového přístupu do vozu a moderní a netradiční design, který rozhodně nemusí padnout do oka každému. Provedení interiéru je spíše obyčejnější a u ojetých vozů se může projevovat jen průměrná kvalita zpracování a celkově spíše nižší spolehlivost.

Co se pohonných jednotek týče, Renault to nepřehnal s jejich množstvím, a tak je paleta poměrně přehledná. Navíc se situace celkem zjednodušuje, pokud hledáte opravdu vhodnou pohonnou jednotku. Jednoznačně jde o turbodiesely dCi. Základem jen pro krátkou verzi Scénicu je patnáctistovka s výkonem 63 kW, která z hlediska dynamiky nenadchne, ale může dostačovat, navíc se chlubí opravdu nízkou spotřebou. Silnější verze má 78 kW a spotřeba je prakticky shodná, což z ní dělá vhodnější motorizaci. Tento motor je také základem pro provedení Grand Scénic. Silnější pohonnou jednotkou je provedení 1.9 dCi ve výkonových variantách 81, 88 a 96 kW. Vrcholem je dvoulitr s výkonem 110 kW, který je ovšem vyhrazen pouze prodloužené variantě Grand Scénic. Paleta zážehových motorů začíná čtrnáctistovkou se 72 kW, která je ale na Scénic opravdu slabá. Šestnáctistovka poskytuje výkon 82 kW, dvoulitr pak 98 kW, a v přeplňované verzi dokonce 120 kW. V obou případech ovšem platí, že spotřeba motoru je asi zbytečně vysoká. Zajímavostí je, že u sedmimístné verze je jedinou benzinovou alternativou šestnáctistovka.

Většina vozů bude vybavena manuální šestistupňovou  převodovkou, automat byl k dispozici pouze za příplatek a jen pro motory 1.9 dCi (čtyřstupňový) a 2.0 dCi (šestistupňový). V takovém případě má vůz standardně filtr pevných částic. V modelové řadě Scénic pak najdeme ještě jednu specialitu – provedení Scénic Cross, které má výraznější oplastování a trochu zvýšený podvozek. Vůz navazuje na model Scénic RX4 z první generace, na rozdíl od něj ovšem postrádá pohon všech kol. 

U Scénicu se dá obzvláště v případě vznětových verzí počítat na danou třídu s velmi solidní výbavou, ve které nebude chybět žádný dnes snad samozřejmý komfortní prvek. Nechybí ani některé speciality v podobě bezklíčkového přístupu, na druhou stranu úplně špičkové prvky výbavy očekávat nelze.

Scénic druhé generace rozhodně není nejkrásnější kompaktní MPV, navíc auto trochu klame tělem a zdá se být menší než mohutněji tvarovaní soupeři. Mírně extravagantní design se projevuje především v zádi vozu, se kterou mohou občas mít problémy strojové myčky.

Pokud zvolíte pod kapotu Scénicu vznětový motor, rozhodně z hlediska spotřeby neuděláte chybu. Všechna provedení jsou velmi úsporná a silnější verze přitom dovedou nabídnout solidní dynamiku. Zážehové motory se k charakteru vozu příliš nehodí a při delších cestách s nákladem mají spotřebu vyšší, než by bylo ideální.

Podvozek Scénicu je naladěn především na komfortní notu, ale jízdní vlastnosti auta nejsou vůbec špatné. Byť se tu nedá i vzhledem k odtažitějšímu řízení hovořit o sportovních ambicích, schopnost držet stopu je velmi dobrá, nedotáčivost se ohlašuje velmi postupně a celkově je Scénic dobře čitelný.

Druhý Scénic vznikl už v době, kdy Renault začal klást mimořádný důraz na bezpečnost vozu a výsledky v nárazových testech. Zisk pěti hvězdiček v hodnocení Euro NCAP tak jistě nepřekvapí a i dle dnešních standardů patří Scénic k velmi bezpečným vozům své třídy. Podepisuje se na tom i bohatá bezpečnostní výbava.

Interiér Scénicu je velmi praktický, posádka ocení jak variabilitu a celkově dostatek místa, tak například spoustu odkládacích prostor. Co se kapacity pro přepravu nákladu týče, základní Scénic pojme slušných 406 litrů zavazadel. Prodloužená verze Grand Scénic odveze v pětimístné konfiguraci velmi dobrých 533 litrů, v sedmimístném obsazení ovšem pojme jen 200 litrů.

Scénic se může pochlubit velmi dobrým cestovním komfortem, který je dán vlastně už jeho samotným původem. Renault vyrábí převážně pohodlná auta, u Scénicu se k této charakteristice přidává i velmi dobrá nabídka prostoru a pohodlná sedadla. Jen provedení interiéru může trochu dojmy kazit.

Scénic si bude žádat nejspíš trochu vyšší investice než někteří jeho soupeři, je to dáno menší trvanlivostí vozu. Na druhou stranu náklady by neměly stoupat astronomicky, díly i servis jsou většinou k dispozici za rozumné ceny. Volbou vznětového motoru také minimalizujete náklady na palivo.