Recenze / Renault Mégane (1995–2002)

Renault Mégane nahradil v roce 1995 dosluhující model 19. Jde o typického zástupce nižší střední třídy, který se může pochlubit až nezvykle širokou nabídkou jednotlivých verzí. V podstatě snad neexistuje karosářská varianta, která by u první generace Méganu chyběla. Nejprve se představil klasický hatchback s pěti dveřmi, po jeho boku pak vystupovala i třídveřová varianta s podstatně dynamičtějšími tvary a méně praktickým interiérem. Postupně přibyla také verze Classic, což byl sedan, a combi bylo označováno Grandtour. Od kupé byla odvozena také verze s otevřenou střechou. V řadě Mégane se také poprvé v automobilové historii objevilo kompaktní MPV. Vůz se zvýšenou stavbou nesl označení Mégane Scénic a stal se velkým hitem. Tento vůz však popisujeme samostatně.

Mégane můžeme označit za typický Renault přelomu tisíciletí. Vzhledově zajímavý a elegantní vůz za soupeři trochu zaostával v provedení interiéru. Ani zpracování ani použité materiály nepatří k přednostem vozu. Stejné je to vlastně s celkovou mechanickou spolehlivostí, která je rovněž podprůměrná. Z dnešního pohledu však patří první Mégane mezi nenáročné automobily s vcelku jednoduchým servisem, takže trochu problematičtější technika nemusí vadit. Pochvalu si nezaslouží  ani řízení a řazení, obojí se přesností zrovna nevyznačuje. Jízdní vlastnosti můžeme označit za spíše průměrné. Měkké naladění podvozku znamená větší náklony v zatáčkách a trochu horší čitelnost chování. Stopu však drží Mégane dobře a je vcelku jistý a nezáludný. Pochvalu si naopak zaslouží dobrá nabídka vnitřního prostoru a opravdu velký zavazadelník u verzí sedan a combi. Měkká sedadla Méganu někomu vyhovují náramně, jinému nikoli.

Vcelku dobrá je také nabídka motorů. Ta se časem různě měnila, a dnes tak na trhu můžeme potkat celkem 12 různých verzí. Výkonovým základem je čtrnáctistovka s 51 kW, skvělou volbou je pak její silnější verze o výkonu 70 kW, která je už dostatečně dynamická a přitom má příznivou spotřebu paliva. Starší motory 1,6 litru s výkony 55 a 66 kW tak zajímavé nejsou, to šestnáctistovka s výkonem 79 kW už si pozornost zaslouží. Nejsilnějšími motory byly dvoulitry, ten s 84 kW moc zajímavý není, lepší je šestnáctiventilový se 108 kW, který má velmi solidní dynamiku. Paleta dieselových motorů také procházela postupnou  modernizací. Základem byl nejprve atmosférický motor 1,9 D se 47 kW, přeplňované provedení mělo 66 kW. Z hlediska dynamiky, spotřeby i spolehlivosti jsou však lepší volbou novější motory. Ty zastupovaly nejprve agregáty 1,9 dTi  výkonem 59 nebo 72 kW a nakonec výborný 1,9 dCi se 75 kW. Ten je ze všech nejkultivovanější i nejspolehlivější. 

Mégane první generace pochází ještě z dob, kdy v nižší střední třídě nebyly příliš obvyklé nejrůznější komfortní prvky výbavy. Proto je nutné počítat spíše s chudší sestavou prvků, i když klimatizaci nebo například centrální zamykání lze mít vcelku bez problémů. 

Renault Mégane první generace je dodnes vzhledově vcelku pohledné auto. Ladné a elegantní tvary přecházejí u třídveřového kupé do výrazně sportovního pojetí, na své si tu tak přijdou vyznavači různých stylů. Vzhled Méganu působí nadčasově i díky vyváženým proporcím. 

Většina motorů Méganu má vcelku rozumnou spotřebu paliva a není přitom nutné se soustředit pouze na nabídku turbodieselů. U větších provedení sedan a combi je však lze vyloženě doporučit, spotřeba se zatížením totiž příliš neroste. U hatchbacku si můžete klidně vystačit se zážehovými jednotkami, jen u dvoulitrů je potřeba počítat se spotřebou vyšší. 

Jízdní vlastnosti Méganu určitě nejsou špatné, řadí se však spíše k průměru své třídy a doby. Kvůli měkkému odpružení a větším náklonům karoserie v zatáčkách je chování trochu hůře čitelné, ovšem držení stopy je bezproblémové a celkově se Mégane chová nezáludně. 

Nárazové testy Euro NCAP absolvoval první Mégane dvakrát. V roce 1998 to byla ještě původní verze, v roce 1999 pak faceliftovaný vůz. Oba získaly čtyřhvězdičkové hodnocení, avšak novější model se může pochlubit celkově lepším skóre. V současnosti můžeme bezpečnost hodnotit spíše průměrně. 

Mégane je praktický především z toho hlediska, že si zákazník může vybrat ideální karosářskou variantu právě pro sebe. V kupé moc místa není a jeho zavazadelník pojme jen málo zavazadel, hatchback se chlubí objemem 350 litrů, sedan dokonce ohromnými 510 litry. Combi pak pojme solidních 485 litrů a nabídne velkou variabilitu. Samotný vnitřní prostor je dobrý a posádka tu strádat určitě nebude. 

Mégane první generace se chlubí velmi dobrým jízdním komfortem, který mu přináší měkké naladění podvozku. Filtrování nerovností je na velmi dobré úrovni. Za touto mírou komfortu ovšem zaostává provedení interiéru a akustický komfort při vyšších rychlostech. 

Renault Mégane první generace nepatří mezi zrovna spolehlivé vozy, ovšem provozní náklady zůstávají v rozumných mezích. Je to díky spotřebě paliva i v současnosti nízkým cenám jak samotných vozů, tak náhradních dílů i případných oprav.