Recenze / Nissan Leaf (2010 – 2017)

Nissan Leaf je možná jeden z prvních elektromobilů, kteří vůbec evropští motoristé ve větší míře zaznamenali. Je to dáno několika faktory. Jedním je například vcelku výrazný design první generace tohoto kompaktního hatchbacku, Leaf vyráběný v letech 2010 – 2017 je svým způsobem nepřehlédnutelné a svébytné auto. I dnes působí docela futuristicky, což může pro mnoho řidičů s jeho elektrickým pohonem hezky souznít. Ve skutečnosti to ale vlastně žádné futuristické auto není, byť se svým pohonem na elektřinu byl v roce 2010 Nissan Leaf skutečně určitým poslem budoucnosti. O kvalitách vozu i určitém náskoku před konkurencí svědčí řada ocenění, která Leaf získal. Patří mezi ně například tituly Evropské auto roku 2011 a Světové auto roku 2011. Konkurenci tehdy Leaf sice měl, ale patřil k prvním dostupnějším elektromobilům na trhu vůbec, díky čemuž se prodával relativně dobře. Jen v Evropě se do konce roku 2021 prodalo přes 200 000 Leafů, to už obou generací. Nicméně to jasně ukazuje, že v případě tohoto modelu rozhodně není nouze o ojeté exempláře, zákazníci si mohou poměrně dobře vybírat. A exempláře první generace patří dnes k nejdostupnějším ojetým elektromobilům na trhu vůbec.

Je to dáno i tím, že Leaf první generace dnes samozřejmě nemůže nabídnout techniku, kterou mají nejnovější elektromobily. Od počátku nabízel Leaf první generace spíš menší dojezdové vzdálenosti a jde obecně o elektromobil, který se spíš hodí na cesty po městě než dlouhé trasy – i když i ty s ním lze samozřejmě za určitých podmínek urazit. Limitující je také rychlost dobíjení, i novější exempláře (Leaf prošel modernizacemi v letech 2013 a 2015) se umí nabíjet maximálně výkonem 50 kW, na druhou stranu to znamená, že na 80 % kapacity se Leaf nabije za půl hodiny. Starší kusy ale nemají rychlodobíjení vůbec. Chybí také třeba tepelné čerpadlo, které výrazně snižuje spotřebu elektromobilů v zimě. Na to je třeba v zimě u ojetých exemplářů myslet. I když snížení kapacity baterií většinou není tak dramatické, jako naznačují některé zkazky (podle dřívějších údajů ztrácely leafy po pěti letech asi 8 % kapacity), dojezd v praktických podmínkách v zimě už u nových kusů nebyl kdovíjak extrémní, pohyboval se do 150 kilometrů na jedno nabití. To platí zejména pro běžnější varianty s baterií o kapacitě 24 kWh, verze s větším akumulátorem o kapacitě 30 kWh je na tom lépe. Oficiálně Nissan udává dojezd 199 kilometrů u menší varianty a 250 u větší. Výkon elektromotoru je vždy stejný, 80 kW.

Elektrický hatchback příjemně prostorný, lépe na tom jsou exempláře vyrobené po modernizaci v roce 2013, u kterých se přesunul nabíjecí konektor vpřed a v zavazadlovém prostoru uvolnil asi 40 litrů místa. Zavazadel se sem vejde 370 litrů. Výbava Nissanu Leaf první generace odpovídá době vzniku tohoto modelu, tehdy šlo sice o relativně dobře vybavené auto, z dnešního hlediska ale už ničím nepřekvapí.

Leaf první generace je elektromobil z roku 2010 a i když se jeho technika postupem času v průběhu dvou modernizací zlepšovala, výbava z dnešního hlediska ničím zásadním nepřekvapí. Také ale nic zásadního nechybí, základní komfortní i praktické prvky mají všechy leafy. Kdo od auta žádá delší dojezd třeba v zimě, měl by se dívat po exemplářích, které mají tehdy příplatkové vyhřívání sedadel.

První generace Nissanu Leaf dostala poměrně futuristický design, který si tento nádech ponechává i dodnes. Auto je jednoznačně rozpoznatelné a s dalším podobným si ho snad ani nejde splést, vzhled přitom zůstává poměrně nadčasový, i když nemusí vyhovovat úplně každému. Na druhou stranu ladí design se samotnou pokrokovou povahou auta.

Nissan udává u Leafu první generace v závislosti na provedení normovanou spotřebu kolem 15 kWh elektrické energie na 100 kilometrů, v praxi se spotřeba pohybuje spíš nad hodnotou 17 kWh na 100 kilometrů. Dojezd u vozů s kapacitou baterie 24 kWh tak rozhodně není kdovíjak královský, pro provoz ve městě je ale plně dostačující.

Leaf je díky svému elektrickému pohonu velmi snadno ovladatelné auto, u kterého konstruktéři kladli důraz na určitou hbitost. Svižná akcelerace ve městě překvapí, auto působí určitě silněji, než o čem vypovídá výkon motoru 80 kW a hodnota točivého momentu 254 Nm. Na druhou stranu podvozek je spíš komfortněji naladěn, což se ale zejména ve městě hodí víc, než sportovní preciznost.

V roce 2012 získal Nissan Leaf první generace, tedy model ještě před modernizací, plný počet pěti hvězdiček v testech organizace Euro NCAP. Auto má na danou dobu nadstandardní množství airbagů, na druhou stranu chybí pokročilejší jízdní asistenty, které jsou u novějších aut již samozřejmostí.

Po stránce praktičnosti bude řada potenciálních uživatelů Leaf hodnotit hlavně z hlediska dojezdu. Kdo ale hledá auto hlavně do městského provozu a denně nenajede víc než 100 kilometrů, objeví i další praktické stránky Leafu. Je totiž překvapivě prostorný, zavazadlový prostor pojme solidních 370 litrů nákladu, zadní sedadla jde také sklopit a pak auto pojme asi 720 litrů zavazadel.

Celkový jízdní komfort je velkou předností Nissanu Leaf první generace. Na komfortní notu je naladěn už samotný podvozek auta, pohodlí posádky pak prospívá tichý elektrický pohon i dobrá aerodynamika vozu, což znamená minimální hlučnost. Navíc mají cestující i na zadních sedadlech dostatek prostoru jak pro hlavu, tak kolena, byť třetí cestující vzadu uprostřed se už musí kvůli středovému tunelu trochu uskromnit.

Leaf patří k nejdostupnějším ojetým elektromobilům na trhu a dlouhodobě se ukazuje, že náklady na servis tohoto modelu jsou velmi příznivé. Do budoucna se dají očekávat vyšší výdaje v případě servisu akumulátorů, ale jeho kompletní výměna, která by byla drahá, v drtivé většině případů nutná není.