Recenze / Mazda 626 (1997–2002)

Paleta pohonných jednotek vychází v podstatě z předchozího provedení 626, jen s postupnými vylepšeními. Základem byla osmnáctistovka s výkonem 66 kW, silnější motorizace pak představovaly dvě verze dvoulitru – jedna s výkonem 85 kW a druhá se 100 kW. Slabší je pro šestku ideální pohonnou jednotkou, dovede totiž až překvapivě krotit svůj apetit a spotřeba paliva může překvapit i ve srovnání s moderními downsizovanými jednotkami. Silnější provedení už tak střídmé není. Tato trojice se dodávala od počátku výroby. V roce 1998 přišel turbodiesel s výkonem 66 nebo 74 kW, o rok později byl výkon základní osmnáctistovky navýšen na 74 kW. V roce 2000 pak přišel modernizovaný turbodiesel 2,0 DiTD s výkonem 81 kW. Ani jeden ze vznětových motorů není příliš kultivovaný a oproti benzinovým provedením může být přece jenom zdrojem větších potíží – typicky zlobí rotační čerpadlo.

Mezigeneračně si samozřejmě Mazda 626 s výbavou výrazně polepšila, takže sehnat dnes kusy s i na dnešní poměry slušnou výbavou není nijak komplikované. Klimatizace, čtveřice airbagů a kompletní elektrická výbava nejsou ničím neobvyklým. 

Třetí generace Mazdy 626 je vzhledově možná až příliš usedlá, oproti předchozímu na svou dobu atraktivnímu provedení šlo o velkou změnu. Jenže to zároveň znamená, že dodnes působí auto nadčasově a elegantně, platí to především pro kousky po faceliftu, kterým model prošel v roce 2000. 

Spotřeba paliva Mazdy 626 se dovede držet v příjemných mezích i se zážehovými motory. Základní osmnáctistovka na tom není o moc lépe než slabší ze dvou dvoulitrů, ale právě ten dovede spotřebou příjemně překvapit. Jeho průměr se totiž pohybuje jen litr až litr a půl nad hodnotami, kterých v praxi dosahují papírově o hodně úspornější turbodiesely. 

Třetí generace Mazdy 626 dostala výrazně vylepšené jízdní vlastnosti. Auto je v zatáčkách jistější a jeho ovladatelnost podstatně lepší. Chování je čitelné, ovšem stále nepatří šestka na vrchol třídy své doby. Výkony ovšem podává velmi dobré a v dobrém stavu s ní je i dnes radost jezdit. 

Ani třetí generace Mazdy 626 nikdy neprošla nárazovými testy Euro NCAP, do těch se vydala až nástupnická Mazda 6 v roce 2003. Její tehdejší čtveřice hvězdiček naznačuje, že 626 na tom nebyla o mnoho lépe, takže z dnešního pohledu lze poslední 626 považovat za spíše průměrně bezpečný automobil. 

Mazda 626 se vždy vyznačovala dobrou nabídkou místa pro posádku. Třetí generace navíc konečně přidala pro Evropany tak důležitou karosářskou variantu combi. Sedan a liftback pojmou 500 litrů nákladu, do kombíku se vejde dokonce 577 litrů, což je velmi solidní hodnota. Za pozornost stojí i oplastování zadní části opěradla spolujezdce, což umožňuje po jeho sklopení převážet dlouhé předměty bez obav o poškození čalounění. 

Od předchozího provedení převzala třetí a poslední Mazda 626 celkově komfortní naladění podvozku. K dobrému jízdnímu komfortu navíc přispívají jak dobrý prostor pro posádku, tak velmi pohodlná sedadla a příjemná akustická pohoda daná dobrým odhlučněním. To ovšem neplatí pro vznětové verze, které jsou méně kultivované. 

Spotřeba motorů Mazdy 626 se dovede držet v příznivých mezích, nejpříjemnějším překvapením je z tohoto hlediska dvoulitr s 85 kW. Servisní náklady budou většinou rozumné, jen u některých méně obvyklých náhradních dílů je potřeba počítat s vyššími cenami.