Recenze / Fiat Ducato (1994–2006)

Fiat Ducato je sourozencem Citroënu Jumper a Peugeotu Boxer. Pod těmito názvy se v italském závodě Sevel trojice vyráběla od roku 1994, jde však vlastně už o druhou generaci společně vyvinutého užitkového vozu. Jenom Fiat však zůstal u druhé generace u svého původního pojmenování. Jednotlivé vozy z trojice se od sebe liší v podstatě jen jinou maskou chladiče a Fiat má do jisté míry specifickou nabídku motorů. Jinak platí, že k dispozici byla bohatá nabídka verzí, od čistě užitkové dodávky až po combi pro přepravu osob, verze s delším rozvorem i zvýšenou střechou. V prodeji bylo také samostatné provedení valník, na které šlo namontovat libovolnou nástavbu. Prakticky všechny modely mají pohon předních kol, varianty s pohonem všech kol jsou velmi vzácné. Předností všech variant Ducata je velmi dobrá prostornost a ovladatelnost vozu. Kvalita zpracování je spíše horší, byť po výrazné modernizaci v roce 2002 se vylepšila. Od toho roku působí především interiér útulnějším a příjemnějším dojmem. Změnil se i design, který je celkově kladem tohoto převážně užitkového vozu. Lépe vybavené osobní verze sice byly také v nabídce, nejsou ovšem tak časté jako u konkurence v podobě VW Transporter T5 nebo Mercedesu Vito.

Velmi bohatá je nabídka motorů, časem se s různými modernizacemi paleta dost proměnila. Některé jednotky jsou vyhrazené pouze modelům z koncernu PSA, jiné zase pro Fiat. Truchlit ovšem netřeba, paleta byla opravdu široká a vybere si z ní téměř každý. Snad jen ti, kdo by toužili po vyloženě siláckém motoru (klidně i benzinovém), mají smůlu a musejí hledat u konkurence. Základem byl dvoulitrový benzinový čtyřválec – jediný benzin v nabídce. A také jeden z mála motorů, který měly všechny verze společné, pocházel od PSA. Motor s výkonem 80 kW (po modernizaci 81 kW) je solidním základem, ale pro pohon dodávkového vozu se samozřejmě daleko více hodí diesely.

Jejich nabídka pod kapotou Ducata byla oproti sourozencům specifická a odrážela fakt, že jak PSA, tak Fiat jsou ve vývoji dieselů velmi schopné automobilky. Základem byl motor 1,9 D s výkonem 51 kW. Ačkoli jde o zdánlivě stejný motor jako u modelů PSA, je to jednotka vlastní konstrukce Fiatu. Podobně motor 1,9 TD s výkonem 60 (nebo 59 u verze s katalyzátorem) kW je rovněž vlastní konstrukce. Motor 2,5 D s výkonem 62 kW pochází od Iveca, tedy nákladní automobilky koncernu Fiat. To platí i pro všechny zbývající silnější diesely pod kapotou Ducata. Motor 2,5 TDI tu najdeme ve verzích s 85 nebo 80 kW (slabší verze je opět s katalyzátorem). Krátce byly nabízeny i jednotky 2,8 D se 64 kW a 2,8 i.d.TD s 90 kW. V pozdějších modelech Ducata však přece jenom najdeme i diesely z produkce PSA. Devatenáctistovka se do něj začala montovat v roce 1999, a to v provedeních D (50 kW) a TD (66 kW). Dvoulitr JTD je prvním malým motorem se vstřikováním common-rail, má výkon 62 kW. Novou nejsilnější variantou se stalo provedení 2,8 JTD s výkonem 94 kW. Nejnovější provedení od roku 2002 pak mají ještě trochu pozměněnou paletu motorů. Základní benzinový čtyřválec má výkon 81 kW, pochází opět od PSA a existuje i ve variantách schopných provozu na CNG nebo LPG. Novinkou je 2,3 JTD s výkonem 81 kW a motory JTD.

Ve výbavě Ducata najdeme v podstatě jen to nejnutnější, opět to potvrzuje jeho především užitkové zaměření. Ostatně, v době vzniku trojčat ještě nebylo příliš ve zvyku dělat i z dodávek velká luxusní MPV, takže Ducato se drží toho, co umí nejlépe – účelnosti.

Design trojice dodávkových vozů vyjíždějících ze závodu Sevel v Itálii se vcelku povedl a ani dnes nepůsobí starší verze vyloženě nemoderně. Zub času se podepisuje především na interiéru vozů do modernizace, v roce 2002 se výrazně zlepšila situace i zde.

Široká paleta motorů pro Ducato znamená, že lze vybírat opravdu vůz na míru vašim potřebám. Téměř nezničitelné atmosférické diesely se sice nehodí na delší trasy a převážení větších nákladů, pro klasickou rozvážku však mohou stačit a krom spolehlivosti se odvděčí příznivou spotřebou. Ta je nízká i u přeplňovaných motorů, které jsou už stavěny na vyšší zátěž. Zkušenosti hovoří o tom, že spotřeba se se zatížením vozu (u silnějších verzí) nemění nijak dramaticky.

Hlavní předností Fiatu Ducato je dobrá manévrovatelnost, jízdní vlastnosti jsou v podstatě takové, jaké lze u dodávky s předním pohonem očekávat. Chování auta je tedy nezáludné a pochvalu si zaslouží dobrá trakce přední nápravy.

Klasickými nárazovými testy Euro NCAP nikdy trojice z výrobního závodu Sevel neprošla. Celková úroveň bezpečnosti je na danou kategorii spíše průměrná, ostatně bezpečnostní výbava je spíše základní.

Vysoká míra praktičnosti Ducata je dána nejenom hranatou karoserií s perfektním využitím obestavěného místa, ale také širokou nabídkou dostupných verzí. I na trhu ojetých vozů jsou časté různé kombinace rozvorů a výšky střechy, k dispozici jsou i různá osobní provedení vozu.

Trojice vozů ze společného podniku Sevel byla oproti konkurenci vždy více užitkově zaměřená, lépe vybavené osobní verze nejsou tak časté. Soustředění především na pracoviště řidiče ukazuje třeba i fakt, že osobní verze bez přídavného topení v zadních řadách hůře topí. Interiér doznal výrazného zkvalitnění v roce 2002, do té doby působí lacině.

Fiat Ducato a jeho sourozenci nepatří mezi úplně nejspolehlivější vozy své třídy, provozní náklady ovšem v přijatelných mezích drží jak nízká spotřeba, tak vcelku nízké ceny náhradních dílů a nekomplikovaná konstrukce vozů. Vzhledem k věku vozu je už ovšem potřeba počítat s nutností častější výměny opotřebovaných dílů, což náklady zvedá.