Práce je její život. Coby generální ředitelka tak velké společnosti, jakou je AAA Auto, jí věnuje v průměru 12 hodin denně a více. Přesto sní také o velké rodině.
Co ve svém životě považujete za největší úspěch?
Za svůj největší pracovní úspěch považuji postup na pozici generální ředitelky velké mezinárodní společnosti, jakou AAA AUTO se zhruba 1800 zaměstnanců působící ve třech zemích je. Životním úspěchem je však pro mě nalezení kvalitního životního partnera, se kterým mohu svoje ostatní úspěchy sdílet.
Jaké vlastnosti podle vás musí žena mít, aby uspěla na pozici ve vrcholném managementu ve spíše mužském světě automobilů?
Dostatek energie, absenci mužského ega, dostatek smyslu pro humor, neutuchající píli. A také určité nadšení pro auta, které mi naštěstí nechybí a mí kolegové to vědí. Navíc můj manžel je opravdový automobilový expert, takže i to mi pomáhá, když potřebuji něco zkonzultovat.
Myslíte si, že kdybyste byla muž, byla by vaše cesta do ředitelského křesla snazší?
Nemám ten pocit. K ředitelské funkci jsem se dostala přes řadu nižších pozic, na kterých jsem postupně působila 14 let. Mám několik kolegů, kteří jsou ve firmě ještě déle a generálním ředitelem se nestali.
Je třeba mít pro práci ředitelky nějaké „mužské“ vlastnosti?
Podle mě není řízení lidí specificky mužskou doménou. Proto si myslím, že neexistují nějaké typicky mužské vlastnosti, které by byly pro tuto činnost nutným předpokladem. A proto také nepodporuji kvóty na množství žen ve vedoucích funkcích. Buď je někdo schopen se stát ředitelem či ředitelkou, nebo není. Pohlaví by v tom nemělo hrát žádnou roli.
V jakém prostředí se cítíte lépe – mezi muži nebo ženami?
Odmalička jsem vyrůstala se dvěma staršími bratry a jejich kamarády, takže „mužské“ prostředí je pro mě naprosto přirozené. Mám ale ráda prostředí, kde je poměr mužů a žen vyrovnaný.
Předpokládám, že i zákazníci jsou většinou muži. Nebo si ve větší míře kupují auta i ženy?
Poměr žen, které kupují svůj vůz, se neustále zvyšuje. Dnes je to již více než čtvrtina a každý rok nějaké to procento přibývá. A už si nekupují jen druhý vůz do rodiny, ale i velké vozy SUV nebo manažerské vozy pro podnikání. U nás totiž mají široké garance na původ vozu. Prověřujeme, jestli nebyl kradený, jestli není v exekuci, zda neslouží jako zástava nebo nebyl totálně bouraný. Také zkoumáme, jestli u něj někdo nepadělal rok výroby nebo neubral kilometry na tachometru. Žena tedy nemusí být zrovna odbornicí na auta, aby si u nás mohla dobře vybrat.
Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Možnost ovlivňovat strategii společnosti, její směřování. Například jsem se rozhodla začít se více věnovat zvyšování kvality servisu pro zákazníky a podařilo se mi již v tomto směru prosadit několik zásadních změn. A já se budu vždy snažit, abychom k zákazníkům přistupovali s ještě větším pochopením a ženskou empatií. Také jsem se díky své nové funkci mohla více zapojit do charity. V prosinci jsem se po Petře Buzkové stala novou předsedkyní správní rady Dětské dopravní nadace, která pomáhá sirotkům – dětem obětí dopravních nehod. Je to pro mě emocionálně velmi silné téma a budu ráda, když budu moct do nadace přinést více peněz, ze kterých nadace tyto děti podporuje na studiích.
Od svých 22 let pracujete intenzivně na své kariéře. Je něco, co vám kvůli tomu uniklo?
Jak už jsem uvedla při jiných příležitostech, já příliš neodděluji svoji práci a svůj soukromý život. Navíc v naší firmě pracuje i můj manžel. Neberu práci jako něco odděleného, na co bych měla po odchodu z kanceláře zapomenout. V mé současné funkci to ani není možné. Ale nemám pocit, že bych něco promarnila.
Jak se vám daří skloubit kariéru s rodinou, resp. jak tyto dvě oblasti zkoordinujete v budoucnu, až přijdou děti?
Na tuto eventualitu se již delší dobu připravuji. Moje maminka se velice těší, že mi s dítětem pomůže, takže jakmile tato situace nastane, budu mít určitě dobré rodinné zázemí, díky kterému se mi podaří se o potomka dobře postarat. Pokud se vše podaří, jak doufám, ráda bych měla dětí víc, protože jsem sama z poměrně rozvětvené rodiny. Nebránila bych se ani případné adopci.
Jaké je rozložení sil u vás doma? Jste ředitelkou i na tomto poli?
Pracuji často i více než 12 hodin denně, takže po příchodu domů už nemám moc energii někomu „šéfovat“. Navíc náš vztah je opravdu hodně vyrovnaný, takže bych po tom netoužila, ani kdybych nebyla tak pracovně vytížená.
Čemu se nejraději věnujte, když za vámi zapadnou dveře kanceláře a máte chvíli jen sama pro sebe?
Od dětství mám ráda sport. Jako malá jsem se věnovala sportovní gymnastice. S bratry jsem později hrála nohejbal, což mi zůstalo do dneška. Ráda běhám a v zimě jezdím na snowboardu. V poslední době jsem začala hrát badminton. Je to sport, který v televizi vypadá lehce, ale je neuvěřitelně fyzicky náročný, což mi vyhovuje.
Máte stran své kariéry ještě nějaká nesplněná přání?
Nejsem generální ředitelkou ještě tak dlouho, abych plánovala nějakou další kariéru. Ve společnosti, kde působím, jsem dosáhla maxima a ráda bych na této pozici v následujících letech něco dokázala, takže na nic jiného teď nemyslím. Společnost má před sebou řadu důležitých rozhodnutí a ambiciózních plánů, takže mě čeká hodně práce, při které na takové přemýšlení ani nebudu mít čas.
