Vladimír Čech: Pro AAA AUTO Magazín

Vladimír Čech je v současnosti moderátorem celonárodně oblíbené hry "Jak se stát milionářem". Jeho životní dráha je bezesporu velmi bohatá. Původní profesí je divadelní herec, propůjčuje svůj hlas řadě filmových hrdinů, je aktivním sportovcem a v minulosti býval i politikem.

Z televizní obrazovky Vás znají doslova miliony lidí. Jak se vyrovnáváte se svou popularitou?
Po pravdě řečeno nepociťuji na sobě omámení slávou. Stále se totiž držím tak říkajíc na zemi, protože si uvědomuji, jak nebezpečně je popularita pomíjivá a přelé-tavá. Na druhou stranu ale musím přiznat, že nejsem zcela imunní vůči vlivu fenoménu zvaného televize. Za podstatné však považuji, že mne role moderátora velmi sledovaného pořadu nepředělala, ale naopak obohacuje mne o další zkušenosti.

Patříte mezi lidi, co toho mají hodně za sebou. Můžete uvést, na jakou část kariéry vzpomínáte nejraději?
Velmi rád vzpomínám téměř na všechna angažmá v celé řadě divadel, kterými jsem prošel. Divadlo mi skutečně dalo velmi mnoho. Stalo se mým základním kamenem, na kterém dosud stavím ať již v dabingu či jako moderátor. Samozřejmě, že celou řadu zkušeností jsem načerpal i v divadle zvaném politika. Přestože osobně nemám se svým působením jako poslanec tehdy ještě České národní rady problém, myslím si, že jsem udělal dobře, když jsem kariéru politika záhy opustil.
Dokážete se zastavit a udělat si čas na své koníčky?
Dosud se mi vždy dařilo najít si nějakou tu chvilku zejména na můj oblíbený minigolf či basketbal. Kromě toho miluji přírodu, a tak vždy, kdy to jen trochu jde, sednu sám či s rodinou do mého vozu Felicie a vyjedeme na jedno z mnoha mých oblíbených míst. A věřte mi, po České republice je krásných kousků přírody nebývalá řada. Pane Čechu, naše tradiční otázka na závěr. Co Vy a auta?
Auto pro mne představuje nezbytnost, protože v něm sedím prakticky denně. Spíš než nějaká vášeň je pro mne užitkovou záležitostí a cením si proto víc spolehlivosti než nějaké lesklé nádhery. I když se za krásným autem pochopitelně rád ohlédnu. Řídit jsem začal dost pozdě, až kolem 35 let, ale od té doby jezdím neustále a za jakéhokoliv počasí a mohu říci, že řídím rád a myslím, že i dobře. Bez auta si už život neumím představit.