Fotbalová legenda Antonín Panenka - jsem příznivcem tradičních českých Vánoc

Antonín Panenka není u nás znám zdaleka jen fotbalovým fanouškům, ale stal se jednou z těch osobností, které dokázaly vykročit za hranice světa sportu a proslavit fotbalové umění v očích celé veřejnosti. Požádali jsme jej proto o rozhovor, abychom se dozvěděli něco o jeho dnešním vztahu ke sportu, ale zeptali jsme se samozřejmě i na auta a mnohé další věci…

FC Bohemians a AAA AUTO pomyslně spojuje jedno v Čechách poněkud exotické zvíře: klokan. V pražských „Áčkách“ žijí dva klokánci díky tomu, že majitelem firmy je Australan. Vy máte klokana samozřejmě v klubovém znaku, ale v pražské ZOO žije dokonce živý klokan Tonda, Váš jmenovec, kterého sponzorují fanoušci Bohemians. Byl jste už „Vašeho“ klokana navštívit?

Tak to se přiznám, že to je pro mě úplná novinka! Budu to určitě muset napravit a klokana navštívím. Ale jinak mě klokani provázejí celý život, protože Bohemians má jednoho ve znaku. Jak se tam ale vůbec dostal: bylo to v roce 1927, kdy byl tehdejší tým AFK Vršovice pozvaný do Austrálie. Z tohohle úspěšného zájezdu si tým přivezl dokonce asi tři živé klokany, kteří nakonec skončili v pražské ZOO. Tak se klokan dostal do našeho znaku. Já jsem byl v Austrálii dvakrát a mám dokonce fotku, jak si s klokanem podávám ruku.

Jako sportovec a vyznavač aktivního způsobu života asi nebudete příznivcem vysedávání v autě, ale dneska už se bez něj jen těžko někdo obejde. Berete auto spíš jako civilizační nutnost nebo i jako radost?

Díky tomu, že jsem jednu dobu pravidelně každý týden hrál v Rakousku, najezdil jsem pěkných pár tisíc kilometrů. Ani dneska už bych se bez auta samozřejmě neobešel, ale nepatřím tedy rozhodně mezi ty, kteří svoje auto pořád myjí a luxují. Rychlá jízda mi nic moc neříká, spíš jezdím pohodově. Dokonce mi nabízeli, abych se zúčastnil automobilových závodů, ale to není pro mě. Jsem takový „krajinkář“, rád se při řízení podívám kolem sebe.

Kdybyste si tedy mohl vybrat auto, jaké byste chtěl, asi byste nevolil podle počtu koní po kapotou…

Asi bych si vybral nějaké velké pohodlné auto, třeba džíp.

Působíte nyní jako asistent trenéra FC Bohemians, ale zároveň i jako jakýsi „velvyslanec“ klubu na nejrůznějších jednáních. To asi sedíte v autě často. Jak vůbec vypadá Váš obvyklý průběh dne?

Ono je to vlastně dost pravidelné díky tomu, že každý den trénujeme. Takže každý den jezdím s týmem na tréninky. Já mám ale zároveň na starost takovou tu marketingovou práci pro klub, ta má přednost v případě, že se tyhle dvě aktivity nějak kryjí.

A jak potom odpočíváte? Je o Vás známé, že jste velmi dobrým tenistou, golfistou… jaké další sporty jste si v životě vyzkoušel?

Já jsem tak nějak vždycky tíhnul ke kolektivním míčovým sportům. Mám rád samozřejmě fotbal, ale i tenis, rád hraju nohejbal i hokej - puk je taky vlastně kulatý - a taky kulečník. Snad jenom vodní pólo mě nijak nezaujalo, i když plavat umím slušně. Lyžování jsem měl bohužel kvůli fotbalu zakázané, ale asi by mě bavilo.

A co ten golf, ten se nějak vymyká z téhle řady, vždyť tam může hrát člověk sám proti hřišti - jak jste se k němu dostal?

Líbí se mi na něm, že se člověk musí soustředit a to soustředění taky udržet. Oproti třeba tenisu je tu ale velký rozdíl – v golfu když zkazím dvě jamky, vím, že už to nedoženu. V tenisu se to dá ještě obrátit až do konce hry.

Zpátky k fotbalu, který Vás proslavil: existuje v současné generaci fotbalistů nějaký hráč, kterého byste mohl označit třeba jako svého nástupce?

To není tak jednoduché, fotbal se od té doby totiž hodně změnil: dost se zrychlil a klade se větší důraz na silovou přípravu. Po každém hráči se chce, aby vlastně uměl všechno. To za mě byli hráči víc individuálně zaměření. Někdo byl zkrátka „špílmachr“, někdo „režisér“, jiný zase „bojovník“ a právě na tohle fotbalové myšlení se lidi chodili podívat. Dneska by asi s takovým zaměřením neobstál, univerzální hráči by ho prostě převálcovali.

Myslíte, že se to dá změnit?

To má člověk buď talent nebo nemá, s tím se už moc nedá udělat. Když už navíc do týmu přijde „hotový“ hráč třeba ve 20 letech, je něco změnit těžké. Proto je tak důležité věnovat se žákovskému a dorostenskému fotbalu. Myslím si, že každý klub by měl angažovat právě pro tyhle týmy nejlepšího trenéra, ale problém je samozřejmě v tom, že to zadarmo nikdo dělat nebude.

Neodpustím si zeptat se Vás nakonec, jak budete trávit letošní Vánoce? Někteří lidé třeba dávají před tradičními Vánoci přednost svátkům, stráveným na pláži… co Vy?

Já jsem spíš domácí rodinný typ, který nemá rád změny, takže dávám rozhodně přednost tradičním Vánocům. Jen jednou jsem nebyl na svátky doma, to bylo když jsme hráli v Kolumbii. Mám na to sice hezké vzpomínky, ale doma je doma. Vánoce proto trávím se známými, mám čas na takové ty vánoční hrátky jako je kulečník, karty, fotbálek. Rozhodně si Vánoce nepředstavuju jako cpát se bramborovým salátem a sladkým, to radši vždycky nějaký ten sport.
-mar-