DeLorean DMC 12 - stroj času

Okolnosti vzniku i konečného osudu luxusního vozu DeLorean DMC 12 jako by nepatřily do tohoto světa. Vše začalo
v polovině sedmdesátých let, kdy se John DeLorean, vysoce postavený manažer automobilového gigantu General Motors, vzepřel proti tehdejším, podle jeho názoru neprogresivním, poměrům v americkém automobilovém průmyslu a opustil svého, chlebodárce. Odcestoval do Irska a v Západním Belfastu založil svoji vlastní automobilku DMC (DeLorean Motor Company). Na svůj projekt dokázal sehnat slušnou řadu soukromých investorů a dosáhl dokonce i na vládní finanční pomoc v řádu desítek milionů liber. Výsledkem jeho tažení byl právě DeLorean DMC 12, dvoudveřové kupé s motorem vzadu, které se poprvé objevilo na trhu v roce 1979. Jak již bylo řečeno, John DeLorean se již dále nechtěl držet zaběhnutých standardů a svůj sen o automobilu "nové koncepce" se snažil naplnit za každou cenu. Do jisté míry se mu to podařilo, protože stejnojmenný vůz se skutečně může pochlubit několika novátorskými a zároveň charakteristickými poznávacími znaky. Jde zejména o jemně broušenou a leštěnou karosérii z nerezavějící oceli, která nevyžaduje žádné další krytí (lakování), jako je tomu u klasických automobilů. Druhým znakem jsou bohatě prosklené nahoru výklopné dveře, které jsou doslova přecpány zámky, elektrický-mi motorky, zrcátky, reproduktory a venti-lačními průduchy. Také interiér vozu vyhlíží doslova impozantně. Všemu dominuje kůže, nechybí elektricky ovládaná okna, klimatizace a celá řada doplňků. Pravděpodobně zejména díky své neortodoxnosti se tento vůz mohl stát skutečnou filmovou hvězdou a zahrát si jednu z hlavních rolí - stroj času - ve slavné a zároveň mimořádně zdařilé komediální trilogii Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985) režiséra Roberta Zemeckise. Ve filmu se stal klíčovým prostředkem k naplnění jednoho z největ-ších lidských snů, kterým cestování v čase bezesporu je. Můžeme se jen dohadovat, zda o výběru tohoto vozu nerozhodoval také příběh Johna DeLoreana s jeho snahou naplnit "svůj klukovský sen", který jako by zapadal do filmu plného neotřelé fantazie. Co se technických parametrů
a jízdních vlastností týče, nelze DeLorean zařadit mezi "zázraky". V tomto ohledu by se pro něj nejlépe hodilo slovo "solidnost", ať již co do výkonu motoru, celkové ovladatelnosti či brzdných vlastností. Pohon zajišťuje ve své době běžný, ale na druhou stranu velmi kvalitní motor - záže-hový šestiválec Volvo o obsahu 2,8 litru. Ten vozu dodává solidní výkon 145 koní při 5500 ot./min a maximální točivý moment 208 Nm. Maximální dosažitelná rychlost činí 201 kilometrů v hodině, přičemž z nuly na sto kilometrů se lze dostat za zhruba 9,5 vteřiny. Spotřeba se pohybuje na úrovni cca 13 litrů na 100 km. DeLorean je standardně vybaven manuální pětistup-ňovou převodovkou, přičemž na přání se dodávala i čtyřstupňová automatická. Jako každý nový vůz i DeLorean trpěl dětskými nemocemi, které bohužel nedokázal překonat a nakonec se mu staly osudnými. Už od jeho uvedení na trh mnoho automobilových odborníků tvrdilo, že má zastaralé tvary a že je příliš poruchový. Poukazovali zejména na jeho výklopné dveře, které měly podle jejich názoru mnoho nedostatků, zejména prý netěsnily a nedaly se ani dobře zavírat a otvírat. Hovořilo se také o poruchové klimatizaci. Jak vážné tyto technické
nedostatky vlastně byly, se dnes už asi nedozvíme. Podstatná je ale skutečnost, že zvěsti o špatné kvalitě se rychle rozšířily, což mělo katastrofální dopad na zájem zákazníků především v USA, na jejichž poptávce závisel osud celého projektu.
Hvězda DeLoreana rychle pohasla, celý projekt zkrachoval a továrna v Západ-ním Belfastu byla v roce 1982 uzavřena. Do úpadku společnosti vyjelo z bran továrny zhruba 6 500 kusů tohoto vozu. Vše mělo ještě nepříjemnou soudní dohru, kdy se musel vyřešit spor mezi dealery.