DSG není jen jedna převodovka. V podstatě se jedná o systém dvou dílčích převodovek, z nichž každá disponuje svou vlastní vícelamelovou spojkou. Klasický hydrodynamický měnič tak u DSG není a místo toho je nahrazen dvěma spojkami. Ty jsou z mechatroniky (spojení mechaniky a elektroniky) a spínají a rozepínají podle toho, jaký převodový stupeň má být zařazen. Toto řešení zajišťuje mnohem rychlejší přeřazení (prakticky bez ztráty toku výkonu) a díky téměř stálému spojení převodovky s motorem také jízdní projev mnohem bližší k vozům se standardní manuální převodovkou. Rozjíždění u DSG ale zajišťuje klasická, elektronicky řízená spojka, jejíž nastavení je softwarově velmi náročné, a tak byly první generace převodovek DSG velmi náchylné ke škubání při pohybu v nízkých rychlostech.
Každá dílčí převodovka disponuje navzájem odlišnými kvalty. Jedna lichými a převodem pro zpětný chod, pro tu druhou jsou vyhrazeny kvalty sudé. V praxi systém funguje tak, že převodovka čte způsob jízdy řidiče a na druhé převodovce je již předřazený následující rychlostní stupeň. Nevýhoda této koncepce nastává při prudkých změnách jízdního stylu. Může se stát, že by druhá převodovka mohla mít předřazený špatný rychlostní stupeň a přeřazení na ten správný již zabere postřehnutelnou dávku času.
V současnosti existuje již druhá generace DSG. Oproti svému předchůdci disponuje jedním kvaltem navíc a oproti starší generaci vyniká i vyšší účinností díky systému tzv. suchých spojek. Ten nahradil dřívější olejové lázně, ve kterých byly spojky namočeny a zvyšovaly spotřebu paliva. Automobil vybavený druhou generací DSG tak dokáže jezdit se spotřebou menší, než automobil s manuální převodovkou. Nevýhodou tohoto řešení je ovšem nižší životnost spojkového systému.
Všechny převodovky DSG jsou vybaveny režimy D (drive k jízdě vpřed), S (sport), M (možnost manuálního řazení voličem samočinné převodovky, nezřídka kombinovaná i s pádly pod volantem), N (neutrál) a P (parkování).