Nepovinný předmět mi pomohl ke kariéře

KAROLÍNA TOPOLOVÁ, viceprezidentka firmy AAA AUTO

Karolína Topolová ve svých 22 letech založila call centrum ve společnosti AAA Auto. Za osm let se stala její víceprezidentkou. K postupu jí pomohlo »know-how« z Británie.

* HN: Call centrum jste založila ve dvaceti dvou letech. Jak člověk dostane takovou příležitost?

Studovala jsem britskou univerzitu TTA s oxfordským programem. Škola v zahraničí byla finančně náročná, proto jsem šla na praxi do hotelu Hilton. Chtěla jsem se finančně osamostatnit, rodiče si tehdy na školu vzali i půjčku. Během studia jsem psala práci na téma Motivace lidí v call centru, která tehdy zaujala také management hotelu. Stala jsem se nejprve asistující, posléze programovou manažerkou. Po nějaké době mi generální ředitel společnosti nabídl možnost založení call centra ve společnosti AAA AUTO, v níž pracuji dodnes.

* HN: Využila jste tedy především informace ze svého studia?

Studovala jsem program, který byl zaměřen na operativní management. Vybrala jsem si také specializaci call center, který popisoval způsob jejich fungování, technické zázemí a vůbec život v nich. Šlo vlastně o nepovinný předmět, který se stal rozhodující pro mou další kariéru. Britský trh je daleko rozvinutější, takže všechny poznatky byly u nás tehdy úplně nové.

* HN: Byla jste ve správný okamžik na správném místě...

Ano. Společnost AAA AUTO začala expandovat a otevírala nové pobočky. Investovala do inzerce, reklamy a bylo potřeba vytvořit mezičlánek, který bude s lidmi správně komunikovat.

* HN: Jak jste si v tak nízkém věku mezi lidmi vydobyla respekt?

Možná mi tak trochu pomohlo moje sebevědomí. Najednou jsem třeba stála před automechaniky s desetiletou praxí. Nenastoupila jsem totiž jen do call centra, ale školila jsem zároveň všechny zaměstnance. Učila jsem je prodejním dovednostem, komunikaci a zvládání emocí. Přitom jsem se sama dále vzdělávala a ze všeho jsem si dělala vlastní modely. Všechny nabyté vědomosti jsem vždy vyzkoušela přímo v praxi.

* HN: Jste adrenalinový typ?

Dělala jsem jedenáct let sportovní gymnastiku. Sport mi hodně pomáhá ve výdrži a dotahování všech věcí do konce. Když vám nevyjdou závody, tak přijdou nějaké další a směřují k nim další tréninky.

* HN: Plánovala jste si kariéru?

Přistupovala jsem k ní živelně, protože mě práce hodně baví. Mohla jsem se realizovat, protože jsem vždy získala pro svoje nápady podporu. Měla jsem asi i dobrou intuici. Viděla jsem, jak se společnost AAA AUTO začíná rozvíjet. Firma se tehdy právě přestěhovala z malého ušmudlaného bazaru. Strhl mě i přístup generálního ředitele Anthonyho Dennyho, který má obrovské charizma. Dělám práci pudově, přesto jsem za těch deset let nepoznala pocit, že stagnuji.

* HN: Jak rychle jste stoupala po kariérním žebžíčku?

V call centru jsem pracovala pět let, ale i tam se pořád dělo něco nového. Jak jsme pronikali na další trhy, získávala jsem pořád nové zkušenosti. Splnil se mi sen, nedělala jsem nikdy stereotypní práci. Dva roky jsem se věnovala lidským zdrojům, v nynější funkci viceprezidentky společnosti jsem rok a půl.

* HN: V čem jste dnes jiná?

Dnes vím, že spousta činností chce čas, potřebuje uzrát. Jsem totiž svým založením člověk, který se rychle vrhá na řešení všech problémů.

* HN: Dokážete odpočívat?

Měla jsem dlouhodobě problém s relaxací. Neuměla jsem odpočívat, jela jsem nadoraz. Cítila jsem se pak unavená a celý víkend třeba prospala. Před dvěma lety jsem přehodnotila svůj přístup k práci. Nechtěla jsem se stát workholikem. Takže teď společně s manželem chodíme do posilovny, běháme, jezdíme na lyže. Nejsem do deseti v práci, trávíme čas společně a scházíme se i se širší rodinou.

* HN: Může někdo následovat váš příklad, vypracovat se i dnes z call centra na manažerskou pozici?

Rozhodně. Zrovna call centrum nabízí skvělou příležitost ke kariérnímu růstu. Lidé, kteří se zde osvědčí, umísťujeme na vyšší pozice v rámci firmy. Každý manažer, který předloží požadavek na novou pozici, míří nejdříve k nám. Vzešli odtud manažeři divizí, poboček, výkupu… Ročně tak po intenzivním tréninku obsadíme minimálně pět manažerských pozic.

* HN: Je expandující firma příležitostí k tomu, že člověk snáze udělá kariéru?

Určitě. Příležitost mají zejména komunikativní lidé, kteří reagují dobře na změny. Na trhu práce neseženeme pracovníky se specifickými dovednostmi, které potřebujeme. Nestavíme tedy na zkušenosti, ale spíše na potenciálu lidí a chuti se učit nové věci. Nyní máme 3800 zaměstnanců. Letos už nebudeme zvyšovat nábor, chceme se více zaměřit na školení lidí.

* HN: Jaké profesní příležitosti u vás najdou absolventi vysokých škol?

Mladí zde mají obrovský prostor, ať už jde o oblast finanční, analytickou, marketingovou nebo informační technologie. Využíváme maximálně vlastní lidské zdroje. Zaměstnáváme absolventy například z Vysoké školy ekonomické, Ekonomické fakulty Vysoké zemědělské školy, ale i lidi z pedagogické fakulty v našich tréninkových odděleních. V analytických oblastech najdete i »matfyzáky«. Studenti mohou využít flexibilní pracovní dobu.

* HN: Přináší expanzivní nábor také nějaké problémy?

Minulý rok v naší firmě při expanzi mírně vzrostla fluktuace. Jsme velmi dynamická společnost, každý nevydrží pracovat v takovém zápřahu. Náš průměrný věk je 29 let. Někteří lidé tempo buď neustáli, nebo jsme jim možná neposkytli dostatek péče. I proto jsme se letos rozhodli v rozšiřování trochu polevit. Chceme se teď spíše zaměřit na stabilizaci zaměstnanců a jejich větší spokojenost.

* HN: Jakým způsobem se vzdělávají vaši manažeři, kteří vedou týmy?

Máme dva velmi zkušené trenéry, kteří manažery koučují interně. Ti se od nich učí, jak úspěšně vést svůj tým lidí. Vzdělávají se buď metodou klasického koučovacího rozhovoru, nebo jde o školení přímo v praxi, nebo schůzky manažerů, na kterých sdílejí svoje zkušenosti. Pro call centrum jsme teď zajistili specialitu přímo z Anglie.

* HN: Nyní studujete andragogiku. Nekulhá teorie za praxí?

Na škole učí lidi z praxe. A mě baví se pořád vzdělávat. Řada předmětů mě stále něčím obohacuje. První vysokou školu jsem nedokončila, protože jsem dala přednost praxi. Teď si jako pracující člověk informací více vážím, dokážu je také lépe zhodnotit. Dříve jsem školu vnímala spíše jako kredit do budoucnosti.

* HN: Jste v takovém »rychlíku« už deset let. Dokáže z něho někdy vystoupit?

Pro mě životní úspěch nepředstavuje jenom práce, ale také spokojenost v rodinném životě. Inspirací je mi moje maminka, která vychovala čtyři děti a zároveň vystudovala dvě vysoké školy. Všechno zvládla, protože je životní optimista.

***

Neuměla jsem odpočívat, jela jsem nadoraz. Cítila jsem se pak unavená a celý víkend třeba prospala. Před dvěma lety jsem přehodnotila svůj přístup k práci.