Recenze / Renault Thalia (2008–2013)

Renault Thalia hraje v modelové paletě francouzské automobilky roli nízkorozpočtového modelu, který má uspokojit nenáročné zákazníky s touhou po slušném prostoru. Dlouhodobě patří malý sedan Thalia k vůbec nejlevnějším vozům na trhu, což se pozitivně projevuje i na cenách ojetin, kdy i velmi mladé vozy lze získat za hodně atraktivní částky. Thalia je dokonce levnější než menší a technicky spřízněný hatchback Clio. I když s tou technickou spřízněností to tak jednoduché není. Thalia vyráběná od roku 2008 v druhé generaci totiž technicky vychází z generace předchozí – a ta tehdy byla přímým sourozencem soudobého Clia. Proto vlastně nižší cena nepřekvapí, Thalia totiž používá starší a léty prověřenou techniku.

To se mimochodem projevuje na vcelku solidní spolehlivosti vozu, není zde třeba mít obavy kvůli slabší pověsti značky. Ostatně, na jednoduchém automobilu s mnohdy jen základní výbavou se toho nemá moc co pokazit. Levný původ vozu je ovšem zcela jasně znát, použité materiály i jejich zpracování odpovídají ceně. U Thalie tak budou muset majitelé přetrpět pazvuky, které se v interiéru docela často ozývají.

Co se motorů týče, Thalia mívá pod kapotou v drtivé většině případů základní jednotku s objemem 1,2 litru a výkonem 55 kW. Je překvapivě pružná a živá, ovšem nelze u ní počítat s oslnivou dynamikou, která se navíc při zatížení auta ještě výrazněji zhorší. Jenže sehnat některé ze silnějších provedení s motorem 1,4, nebo dokonce šestnáctistovku opravdu není lehké. Velmi vzácný je také turbodiesel 1,5 dCi s výkonem 47 kW, který sice úplně neoslní dynamikou, ale nadchne nízkou spotřebou.

Výbava Renaultu Thalia je často pouze základní. Najdeme tu jen dvojici airbagů, ani klimatizace není u všech vozů na trhu zdaleka samozřejmostí. Jakýkoliv nadstandardní komfort vlastně od Thalie nelze ani očekávat. I posilovač řízení je standardem až v druhém stupni výbavy. Její prioritou je nízká cena a solidní užitná hodnota – a to splní výtečně.

Renault Thalia je malý sedan, u kterého vždy designéři bojují s naroubováním zádě na původní zkosenou karoserii hatchbacku. Zatímco u první generace se to moc nepovedlo, druhá generace, vzhledově nezávislá na Cliu, je z tohoto hlediska o mnoho lepší a mezi malými sedany patří k tomu nejelegantnějšímu, co lze pořídit. Ovšem cokoli více než slušný vzhled očekávat nelze.

I přes svou relativně rozměrnou karoserii je konstrukčně jednoduchá Thalia vcelku lehkým vozem, se kterým tedy nemají motory zbytečně mnoho práce. Prověřené jednotky tak mají příznivou spotřebu paliva, nejlépe je na tom pochopitelně turbodiesel, který je ovšem k sehnání velmi vzácně.

Od úzkého sedanu s podvozkem z druhé generace Renaultu Clio nelze očekávat jakékoli sportovní jízdní výkony a jízdní vlastnosti tu jsou spíše podprůměrné. Na druhou stranu se slabšími motory a zaměřením vozu se řidič k hranicím podvozku přiblíží opravdu málokdy.

Technicky vychází Thalia z druhé generace Renaultu Clio, platforma ovšem prošla mnoha vylepšeními. Bezpečnost auta i tak bude jen veskrze průměrná, výbava obsahuje jen to nejnutnější – tedy dva čelní airbagy. I struktura vozu nebude z nejpevnějších. Nárazovými testy Euro NCAP ovšem Thalia neprošla.

Velkou předností Thalie je velmi dobrá praktičnost vozu. Interiér je sice trochu úzký a posadit dozadu tři pasažéry vyžaduje velkou míru jejich sebezapření, ale v podélném směru je vždy místa dostatek. Velký je i zavazadlový prostor s objemem 508 litrů. Po sklopení sedadel se ovšem objeví jenom nízký průvlak.

Podvozek Thalie je naladěn na opravdu komfortní notu, aby také ne, když jízdní vlastnosti jeho předností rozhodně nejsou. Posádka má překvapivě dostatek prostoru a celkový dojem kazí jenom opravdu laciné provedení interiéru, ze kterého se mohou ozývat různé pazvuky. Vyšší může být také aerodynamický hluk.

Thalia je velmi levný vůz, který lze také velmi levně provozovat. Prověřená a v podstatě jen základní technika se totiž příliš nekazí, ceny náhradních dílů jsou příznivé, totéž platí o servisních pracích. I náklady na palivo se drží příjemně nízko.