Recenze / Renault Clio (2005–2012)

Renault Clio je jednou ze stálic třídy malých vozů a dodnes také prvním a doposud jediným automobilem, který dovedl získat titul evropského auta roku hned dvakrát. Poprvé se to podařilo první generaci v roce 1991, úspěch pak zopakovala v roce 2006 generace třetí. Ta je považována za příjemně komplexní vůz své třídy, který se může chlubit dobrou prostorností, komfortem i jízdními vlastnostmi, vysokou úrovní bezpečí a celkově velmi bohatou nabídkou verzí. Negativ překvapivě není mnoho a auto spíše trpí horší image značky z hlediska spolehlivosti. Ani Clio třetí generace nepatří mezi hvězdy statistik spolehlivosti, na druhou stranu to ani není vyloženě problematický vůz.

S kritikou se občas setkává design vozu, který je poměrně nevýrazný, malá auta většinou nebývají tak konzervativní, jako je právě třetí Clio. Oproti předchozí generaci Clio výrazně povyrostlo a dostalo se na čtyřmetrovou hranici. To znamená, že uvnitř je překvapivě dost místa. Interiér je příjemně vzdušný a sedadla jsou velmi pohodlná, u levnějších verzí však vše nevypadá zcela nejlépe. Na vině jsou levnější, tvrdé plasty, které u dražších verzí ustupují měkčenému provedení. Třetí generace také zavedla do řady Clio nové provedení combi, které se vyznačuje výrazně větším zavazadlovým prostorem. Zatímco základní verze má pro zavazadla vcelku průměrných 288 litrů místa, combi navýší tento objem na velmi slušných 440 litrů.

Celkem bohatá je i nabídka motorů. Základem je dvanáctistovka o výkonu 48, 55 nebo 58 kW. Nejslabší verze není příliš svižná a ani od silnějších nelze očekávat kdovíjaké sprinterské výkony, avšak pro pohon auta stačí a mají příjemně nízkou spotřebu. Výrazně silnější zážehová čtrnáctistovka má výkon 72 kW a stále velmi dobrou spotřebu, vyloženě špatně na tom nejsou ani šestnáctistovky s výkonem 65 nebo 82 kW. Velmi široká byla výkonová paleta turbodieselu 1,5 dCi, který může mít od 47 do 78 kW. Z hlediska spotřeby nejsou příliš vhodné motory 2,0 litru a přeplňovaný 1,2 TCe. Dvoulitr se ovšem také dodával v atraktivní sportovní variantě Clio RS, která měla podle roku výroby výkon 145, nebo 148 kW a je vyhledávaným malým hot-hatchem především pro její velmi zábavné jízdní vlastnosti.

Clio přineslo do třídy malých automobilů některé prvky výbavy, které tu nebyly doposud obvyklé. Renault tu například s třetí generací zavedl bezklíčkový přístup pomocí karty. Celkově může mít Clio velmi dobrou výbavu, ale v takovém případě je lepší se vyhýbat základním verzím, které toho příliš mnoho nenabídnou.

Vcelku nevýrazný vzhled je jednou z častěji kritizovaných oblastí Renaultu Clio třetí generace. Pravdou je, že vzhled auta je na danou kategorii až nezvykle usedlý a Clio vlastně ve svém třetím provedení nebylo vyloženě líbivé. Vzhled však může vyhovovat konzervativněji zaměřeným jedincům, kteří nechtějí autem lákat pozornost.

Většina motorů Clia, které jsou k sehnání i na trhu ojetých vozů, je příjemně úsporná. Z hlediska spotřeby je vhodné se vyhýbat snad jedině zážehovému dvoulitru a přeplňovanému motoru 1,2 TCe, které mají větší apetit. Turbodiesely zastupuje jeden motor v řadě výkonových variant a patnáctistovka dCi se ukazuje být velmi úspornou.

Jízdní vlastnosti třetí generace Renaultu Clio jsou na velmi dobré úrovni a konstruktérům se je podařilo velice dobře skloubit s jízdním komfortem. Clio je tak jisté a přitom pohodlné v zatáčkách a pro řidiče nepřipraví nepříjemná překvapení. Trochu horší je to s řízením s malou zpětnou vazbou. Výrazně jiná je v tomto jenom verze RS, která je naopak jedním z nejostřejších vozů své třídy a je vyhledávána mezi milovníky skvělého svezení.

Třetí generace Renaultu Clio již prakticky pokračuje v tradici získávání plného počtu pěti hvězd v nárazových testech Euro NCAP. Dodnes patří Clio k nejbezpečnějším vozům svého segmentu, je to díky vcelku bohaté bezpečnostní výbavě i větším rozměrům a robustní konstrukci auta.

Třetí generace Clia výrazně narostla a rozměry dosáhla prakticky hranic třídy malých vozů. To jí dodává velmi dobrou vnitřní prostornost, cestující tu určitě nebudou strádat nedostatkem místa. Na druhou stranu, pro dlouhány stále Clio není, ti potřebují minimálně o číslo větší vůz. Velmi praktická je varianta combi se zavazadlovým prostorem o objemu 440 litrů, hatchback má litrů 288.

Ačkoli má Renault Clio i velmi dobré jízdní vlastnosti, auto je pro posádku především pohodlné. Naladění podvozku je dobrým kompromisem, který přináší pohodlí i jistotu. Vzdušný interiér je pro posádku příjemným místem, horší je to ovšem u základních výbavových stupňů, kde dojem kazí obyčejné, tvrdé plasty.

Renault Clio trochu trpí kvůli špatné pověsti automobilky a nedobré spolehlivosti některých jejích ostatních produktů. Clio je však v podstatě průměrně spolehlivý vůz, který většinou trápí běžné opotřebení, jen u dieselů se častěji vyskytují potíže se vstřikovači. Vzhledem k nízké spotřebě paliva a dostupnosti náhradních dílů i servisu jsou provozní náklady přijatelně nízké.