Recenze / Peugeot Boxer (1994–2006)

Peugeot Boxer je sourozencem Fiatu Ducato a Citroënu Jumper. Pod tímto názvem se v italském závodě Sevel trojice vyráběla od roku 1994, jde ale vlastně už o druhou generaci společně vyvinutého užitkového vozu. Ta první ovšem nesla v případě Peugeotu označení J5 a vznikala už od roku 1981. Jednotlivé vozy z trojice se od sebe liší v podstatě jen jinou maskou chladiče a místy rozdílnou nabídkou motorů. Jinak platí, že k dispozici byla bohatá nabídka verzí, od čistě užitkové dodávky až po combi pro přepravu osob, verze s delším rozvorem i zvýšenou střechou. V prodeji bylo také samostatné provedení valník, na které šlo namontovat libovolnou nástavbu. Prakticky všechny modely mají pohon předních kol, varianty s pohonem všech kol jsou velmi vzácné. Předností všech variant Boxeru je velmi dobrá prostornost a ovladatelnost vozu. Kvalita zpracování je spíše horší, byť po výrazné modernizaci v roce 2002 se vylepšila. Od toho roku působí především interiér útulnějším a příjemnějším dojmem. Změnil se i design, který je celkově kladem tohoto převážně užitkového vozu. Lépe vybavené osobní verze sice byly také v nabídce, nejsou ovšem tak časté jako u konkurence v podobě VW Transporter T5 nebo Mercedesu Vito.

Velmi bohatá je nabídka motorů, časem se s různými modernizacemi paleta dost proměnila. Některé jednotky jsou vyhrazené pouze modelům z koncernu PSA, jiné zase pro Fiat. Truchlit ovšem netřeba, paleta byla opravdu široká a vybere si z ní téměř každý. Snad jen ti, kdo by toužili po vyloženě siláckém motoru (klidně i benzinovém), mají smůlu a musejí hledat u konkurence. Základem byl dvoulitrový benzinový čtyřválec – jediný benzin v nabídce. Motor s výkonem 80 kW (po modernizaci 81 kW) je solidním základem, ale pro pohon dodávkového vozu se samozřejmě daleko více hodí diesely. Těch najdeme pod kapotou Boxeru opravdu přehršel. Od počátku tu byly motory 1,9 D (50 kW), 1,9 TD (67 kW), 2,5 D (63 kW) a 2,5 TD (76 kW). Motory bez T v názvu jsou nepřeplňované a svým charakterem nepříliš vhodné pro jiné než lehké rozvážkové úkoly. V roce 1997 se objevil pod kapotou motor 2,5 TDi s výkonem solidních 79 kW. Pak už s modernizacemi přichází doba motorů HDI. S modernizací v roce 2000 se pod kapotou objevuje motor 2,0 HDI s výkonem 62 kW a také agregát 2,8 litru z produkce Iveco. Nepřeplňovaná verze měla 64 kW. Varianta s turbodmychadlem se v mírně pozměněné verzi dostala pod kapotu Boxeru až v následujícím roce, výkon byl 93 a později i 107 kW. Při faceliftu v roce 2002 došlo opět k výrazné obměně pohonných jednotek. Dvoulitrové HDI zůstalo, navazuje na něj motor 2,2 HDI se 74 kW, přeplňovaná dva osmička posílila na 94 kW.

Ve výbavě Boxeru najdeme v podstatě jen to nejnutnější, opět to potvrzuje jeho především užitkové zaměření. Ostatně, v době vzniku trojčat ještě nebylo příliš ve zvyku dělat i z dodávek velká luxusní MPV, takže Boxer se drží toho, co umí nejlépe – účelnosti.

Design trojice dodávkových vozů vyjíždějících ze závodu Sevel v Itálii se vcelku povedl a ani dnes nepůsobí starší verze vyloženě nemoderně. Zub času se podepisuje především na interiéru vozů do modernizace, v roce 2002 se výrazně zlepšila situace i zde.

Široká paleta motorů pro Boxer znamená, že lze vybírat opravdu vůz na míru vašim potřebám. Téměř nezničitelné atmosférické diesely se sice nehodí na delší trasy a převážení větších nákladů, pro klasickou rozvážku ale mohou stačit a krom spolehlivosti se odvděčí příznivou spotřebou. Ta je nízká i u přeplňovaných motorů, které jsou už stavěny na vyšší zátěž. Zkušenosti hovoří o tom, že spotřeba se se zatížením vozu (u silnějších verzí) nemění nijak dramaticky.

Hlavní předností Peugeotu Boxer je dobrá manévrovatelnost, jízdní vlastnosti jsou v podstatě takové, jaké lze u dodávky s předním pohonem očekávat. Chování auta je tedy nezáludné a pochvalu si zaslouží dobrá trakce přední nápravy.

Klasickými nárazovými testy Euro NCAP nikdy trojice z výrobního závodu Sevel neprošla. Celková úroveň bezpečnosti je na danou kategorii spíše průměrná, ostatně bezpečnostní výbava je spíše základní.

Vysoká míra praktičnosti Boxeru je dána nejenom hranatou karoserií s perfektním využitím obestavěného místa, ale také širokou nabídkou dostupných verzí. I na trhu ojetých vozů jsou časté různé kombinace rozvorů a výšky střechy, k dispozici jsou i různá osobní provedení vozu.

Trojice vozů ze společného podniku Sevel byla oproti konkurenci vždy více užitkově zaměřená, lépe vybavené osobní verze nejsou tak časté. Soustředění především na pracoviště řidiče ukazuje třeba i skutečnost, že osobní verze bez přídavného topení v zadních řadách hůře topí. Interiér doznal výrazného zkvalitnění v roce 2002, do té doby působí lacině.

Peugeot Boxer a jeho sourozenci nepatří mezi úplně nejspolehlivější vozy své třídy, provozní náklady ovšem v přijatelných mezích drží jak nízká spotřeba, tak vcelku nízké ceny náhradních dílů a nekomplikovaná konstrukce vozů. Vzhledem k věku vozu je ovšem už nutné počítat s nutností častější výměny opotřebovaných dílů, což náklady zvedá.