Recenze / Mercedes E W212 (2009–2016)

V roce 2009 představená nová řada E W212 je oproti předchůdci velkým krokem kupředu. Design má kromě luxusu i prvky dynamiky, výrazně vylepšené jsou jízdní vlastnosti a Mercedes také silně zapracoval na spolehlivosti a celkové kvalitě auta. Automobilka se to snaží podpořit tím, že nový vůz prodává s tříletým servisem (nebo do 120 000 km) zcela zdarma. Nové Éčko přidává k tradičnímu vysokému komfortu i trochu těch sportovních vlastností, to aby se lépe popralo s konkurencí z Mnichova nebo Ingolstadtu. Přitom platí, že podstatně agilnější a jistější jízdní vlastnosti vůbec nijak neuškodily celkovému pohodlí. Mercedes E stále žehlí i hodně rozbité cesty s nebývalou grácií, u obrovského kombíku tomu pomáhá i vzduchové odpružení na zadní nápravě. Právě z hlediska nabídky vnitřního prostoru a přepravní kapacity nemá Mercedes E konkurenci. Novinkou jsou v řadě E krom klasických provedení sedan a combi také kupé a kabriolet.

U Éčka čtvrté generace se setkáme s některými typickými projevy moderní doby. Na čtyřválce pod kapotou jsme sice zvyklí už z minulé generace, tady však dostávají více prostoru. Krom základních verzí tedy najdeme čtyřválce i o stupínek výše. Přitom platí, že prakticky všechny motorizace mají na pohon velkého vozu síly dostatek, snad jen základní E200 CDI se 100 kW je trochu letargičtější. Druhý výkonový stupeň se 125 kW už je plně dostačující, pro velké auto je pak ideální pohonnou jednotkou stále tentýž čtyřválec 2,1 litru naladěný na 150 kW v provedení E250 CDI. Lze jej kombinovat s pohonem všech kol 4matic, kde má čtyřválec tu výhodu, že se rovnou dodává se sedmistupňovým automatem 7G-Tronic. Ten řadí sametově, byť o trochu pomaleji než špičková konkurence. U levnějších čtyřválcových provedení je jinak standardem šestistupňový manuál a až do faceliftu proběhlého koncem roku 2012 se u nich dalo připlatit jen za archaický pětistupňový automat. Tomu se raději vyhněte. Tradiční jsou pod kapotou Mercedesu E i šestiválce, u vznětových je to vlastně jen motor 3,0 litru ve dvou verzích se 170 a 185 kW. Všechna dieselová provedení mají velmi příznivou spotřebu. Ta není špatná ani u zážehových motorů, vždyť nejsilnější klasický osmiválec E500 má udávanou průměrnou spotřebu pod hranicí 10 litrů na 100 kilometrů. Že to bude v praxi více, je jasné, ovšem na dané poměry dosahuje pětistovka příznivé spotřeby. Zážehový čtyřválec je tu jen ve dvou provedeních (E200 a E250), pak už nastupují šestiválce se sametovým projevem. Už provedení E300 nabídne solidních 185 kW, E350 pak 225 kW a E400 vydoluje z třílitru 245 kW. Kromě klasického velkého osmiválce z E500 jsou tu ještě nabroušené sportovní varianty E63 AMG se 410 nebo 430 kW. U té nejsilnější je zrychlení z 0 na 100 km/h doslova dechberoucí – trvá pouhých 3,6 sekundy.

Pod tlakem konkurence z nižších tříd jsou i prémiové značky nuceny výrazně vylepšovat základní výbavu svých automobilů. Sice stále platí, že seznam příplatkové výbavy je velmi dlouhý a příplatky tučné, ovšem v základu nalezneme u E W212 výbavu bohatou. Sedm airbagů a další bezpečnostní záležitosti tu doplňuje třeba duální automatická klimatizace, kompletní elektrická sada včetně vyhřívání zrcátek, tempomat nebo audiosystém s osmi reproduktory a ovládáním přes 5,8palcový barevný displej.

Mercedes E čtvrté generace už není jenom velký a okázalejší luxusní kočár, design je propracovanější a celkově má lehce dynamičtější projev, přitom z něj nadále sálá solidnost a jistota. Jedinou drobnou slabinou ve vzhledu vozu může pro někoho být provedení zádě s velkými rovnými plochami.

Moderní motory i převodovky a řada dalších technických opatření vedou k tomu, že ani u obřího Mercedesu už není nutné vynakládat vysoké částky na palivo. Všechny vznětové verze mají udávanou průměrnou spotřebu do šesti litrů nafty včetně a v praxi dovedou být podobně úsporné. Překvapí i spotřeba zážehových motorů, šestiválce se dle údajů výrobce vejdou i v nejsilnější verzi s pohonem všech kol do devíti litrů, E300 dokonce pod 7. Praxe bývá o necelé dva litry výše, ale ani to není vůbec špatný výsledek.

U Mercedesu E W212 došlo oproti předchozím provedením k výraznému vylepšení jízdních vlastností. Auto sice stále klade důraz na maximální možný komfort, ovšem vůz daleko jistěji drží stopu, v zatáčkách se méně naklání a celkový jízdní projev je na tak velký vůz až překvapivě agilní. Ne, BMW 5 to není, ale dovede se mu hodně přiblížit. Negativem je snad jen trochu odtažité řízení.

Bezpečnějších kočárů, než je Mercedes E, budeme hledat jen málo, a to i přesto, že v nárazových testech jej někteří soupeři absolutním skóre trochu překonávají. I tak má ovšem Éčko od Euro NCAP pět hvězdiček, výborná je kompletní bezpečnostní výbava. Svou roli tu také hraje celkový jízdní projev vozu, který nabádá ke klidnější jízdě. Za volantem Mercedesu jednoduše chuť riskovat klesá, což se pozitivně projevuje na celkovém bezpečí.

Už předchozí provedení Mercedesu E v prostornosti a praktičnosti kralovala a tento titul zatím nikdo nesebral ani řadě W212. Více místa v interiéru i v zavazadlovém prostoru snad nemá nikdo, Mercedes E je navíc plný praktických detailů. Těmi vyniká především combi s obřím zavazadlovým prostorem o objemu 695 litrů (sedan 540 l, kupé 450 l, kabrio 390 a po sklopení střechy 300 litrů). Nákladová hrana combi je velmi nízko, navíc zarovnaná s podlahou kufru. Pod podlážkou je praktický systém schránek, roleta krytu zavazadlového prostoru se automaticky zdvihá s dveřmi a tak dále a tak dále.

Velký Mercedes E se přes nerovnosti na vozovce nese s obrovskou grácií, trochu neposlušné a k posádce méně ohleduplné mohou být jen verze se sportovním podvozkem. Jinak je Éčko etalonem pohodlí. Ke kladům musíme přičíst pochopitelně opravdu prostorný interiér, a především velmi pohodlná sedadla na všech místech.

Mercedes E třetí generace je stále v podstatě nový prémiový vůz, a tak je potřeba počítat s vysokými pořizovacími náklady, drahými díly a vysokou hodinovou sazbou servisů. Ovšem nízká spotřeba prakticky všech verzí a výrazně vylepšená spolehlivost nové generace přece jenom celkové náklady na provoz snižují.