Recenze / Mercedes E W211 (2002–2009)

Mercedes E je tradiční zástupce prestižní kategorie sedanů a combi vyšší střední třídy. Auto těží ze skvělého image značky, a proto si i jako ojeté drží vcelku vysoké ceny, přitom za svými konkurenty z téže doby v některých ohledech zaostává výrazněji, než by někteří rádi připustili. Spíše průměrné jsou jízdní vlastnosti, komfortní podvozek Éčka nedrží stopu zdaleka tak ochotně jako pětkové BMW nebo Audi A6, auto se také v zatáčkách dost naklání. Premiantem bohužel není Mercedes E W211 ani v oblasti spolehlivosti, poruchy jej trápí výrazně častěji než soupeře a celkově patří toto Éčko mezi podprůměrně spolehlivé vozy (to však platí zejména pro první ročníky, po modernizaci v roce 2005 už není skoro co vytknout). Vlastnictví Mercedesu E s sebou ovšem nese i radosti. Tak plavný komfort a perfektní filtrování nerovností nenabídne asi žádný ze soupeřů, a to lze situaci ještě u některých verzí vylepšit vzduchovým podvozkem. Obří je také vnitřní prostor a nad konkurenci vyčnívá i kvalita v interiéru použitých materiálů a celkové zpracování interiéru.

Doslova nepřeberné je množství dostupných motorů, paleta se navíc v průběhu života modelu postupně obměňovala. Až na malé výjimky (základní E200 CDI s výkonem 75 a 90 kW) platí, že všechny mají na daný vůz dostatečný výkon. Je to například i případ základní benzinové osmnáctistovky, která díky přeplňování kompresorem nabídla výkon 120 kW, postupem času se propracovala až ke 135 kW. U tohoto motoru lze hovořit i o vcelku přijatelné spotřebě, další motorizace jsou přece jenom žíznivější, i když i tady se najdou pozitivní výjimky. Šestiválce reprezentují motory 2,6 litru (130 kW v E240, 150 kW v E230), třílitr se 170 kW z E280, 3,2 litru se 165 kW z modelu E320 nebo 3,5litrové agregáty s 200 a 215 kW. Nejsilnější šestiválec má přímý vstřik paliva. Pod kapotou můžeme najít i výkonné osmiválcové motory. V modelu E500 se vystřídaly osmiválce 5,0 litru 225 kW a 5,5 litru 285 kW. Doslova trhači asfaltu jsou pak verze AMG. Starší E55 AMG Kompresor má výkon 350 kW a obří točivý moment 700 Nm, novější atmosférická jednotka 6,2 litru v E63 AMG má 378 kW.

I u dieselů je paleta velmi široká, krom již zmíněných slabých motorů se v modelu E200 CDI objevila i verze se 100 kW. Tentýž motor (čtyřválec 2,1 litru) se pak objevil i ve verzích E220 CDI s výkonem 100, 110 a nakonec 125 kW. Verze E250 CDI dostala nejsilnější verzi čtyřválce s výkonem 150 kW. Zajímavou volbou u starších modelů je E270 CDI s pětiválcem 2,7 litru a výkonem 130 kW. Dostatečný výkon a jen o něco málo vyšší spotřeba než čtyřválce z něj dělají ideální motor. Dále v nabídce následují třílitrové šestiválce s výkony 140 kW (E280 CDI), 155 kW (E280 CDI Bluetec) a 165 kW (E320 CDI). Starší provedení mají šestiválec 3,2 litru s výkonem 130 (E280 CDI) a 150 kW (E320 CDI). Lákavě znějí osmiválce E400 a E420 CDI (4,0 litru, 191 a 231 kW), ty jsou ovšem známé vyšší poruchovostí.

Základní verze Mercedesů, podobně jako německá prémiová konkurence, nemívají kdovíjak bohatou výbavu. Za řadu prvků si nechal výrobce bohatě připlatit, na druhou stranu vzhledem k zaměření vozu a klientele nejsou lépe vybavené verze ničím neobvyklým. Při koupi ojetiny je však dobré výbavu prozkoumat.

Mercedes E patří mezi klasické vozy vyšší střední třídy a automobilka si u něj zakládá na solidním a luxusním vzhledu. Vozy s trojcípou hvězdou ve znaku se vždy vyznačovaly osobitým vzhledem, který má i třetí generace. Nelze si ji splést s jiným vozem světové produkce a design Mercedesů stárne svým vlastním tempem, příliš nepodléhá módním trendům.

Velké sedany a combi od Mercedesu se vždy chlubily bohatou nabídkou motorů a už od pradávna automobilka nabízela zákazníkům úsporné vznětové motory. Nepřekvapí tak fakt, že Mercedes E řady W211 se může chlubit právě celou řadou spořivých dieselů. K prestiži vozu nejlépe pasují šestiválce, z nichž má nejlepší spotřebu verze 2,7 CDI, která zároveň plně postačuje k pohonu velkého auta. Spořivé jsou i čtyřválce, u kterých však není vhodné volit nejslabší provedení. A i mezi benzinovými motorizacemi najdeme motory s přiměřeným nárokem na palivo.

Éčkový Mercedes nikdy neměl ambice být sportovním automobilem, ostatně ani extrémně silné verze AMG nedosahují jízdních kvalit soupeřů. Nepříliš komplikovaný podvozek, který se soustředí především na jízdní komfort, přináší spíše průměrné jízdní vlastnosti, které však nebudou pro cílovou skupinu zákazníků odrazujícím faktorem.

Jízdně možná není E W211 tak jistý jako jeho konkurence, po stránce bezpečnosti však patří k tomu nejlepšímu ve své kategorii. Mercedes si vždy na bezpečnosti zakládal, a tak je nabídka různých bezpečnostních systémů i konstrukce automobilu z tohoto hlediska velmi nadprůměrná. V nárazových testech Euro NCAP získala třetí generace řady E už v roce 2002 plný počet pěti hvězdiček, což tehdy nebyl rozhodně běžný výkon.

Mercedes řady E lze z určitého hlediska nazvat až opulentním vozem. Tak velký vnitřní prostor a důraz na pohodlí posádky nemá snad žádný jiný vůz této kategorie. Dokazují to i parametry zavazadlového prostoru. Sedan nabídne velmi solidních 540 litrů pro zavazadla a combi je se 690 litry doslova rekordmanem.

Pohodlnější vůz budete v dané kategorii a věku ojetého vozu hledat jen velmi těžko. Mercedes E je od počátku konstruován jako vysoce komfortní vůz, který žehlí nerovnosti i těch nejrozbitějších silnic s přehledem. Navíc má posádka uvnitř doslova nadbytek místa a celkové provedení interiéru je velmi hodnotné a luxusní.

Vysoké náklady na servis a drahé náhradní díly dělají z Mercedesu E provozně vcelku nákladný automobil. Moc tomu nepomůže ani příznivá spotřeba řady motorizací. Řada E W211 totiž nepatří mezi etalony spolehlivosti, naopak, řadí se spíše k podprůměru. Nákladné mohou být především opravy automatické převodovky, která nepatří ke spolehlivým prvkům, potíže jsou i s elektroinstalací a jednotkou brzd. U Éčka je navíc nutné počítat s častým vysokým kilometrovým proběhem, což logicky znamená celkově vyšší opotřebení auta.

Nejstarší exempláře Mercedesu třídy E s modelovým označením W211 lze dnes pořídit za velmi lákavé ceny. Oproti předchozí generaci W210, přiléhavě přezdívané „masařka“, nabídl vedle svěžího a dodnes líbivého designu i o poznání atraktivnější interiér a celou řadu do té doby nevídaných komfortních prvků výbavy. Éčko bylo možno dovybavit prakticky na úroveň vrcholné třídy S.

V důsledku toho, že současný trend rostoucích cen paliv hraje do karet spíše úspornějším naftovým motorům, ceny „Éček" se zážehovými pohonnými jednotkami klesají mnohem rychleji. Pro osmiválec to platí dvojnásob. Benzinové šesti- a osmiválce navíc bývají až na výjimky o poznání lépe vybaveny, neboť když první majitel-gurmán nepovažoval za nutné šetřit na palivu, zpravidla si mohl dovolit zaškrtnout i mnohé položky v nekonečném seznamu příplatkové výbavy. Benzinové motory obecně představují díky své spolehlivosti solidní volbu. Navzdory vyšší spotřebě se tak mohou v konečném součtu provozních a servisních nákladů vyplatit.