Recenze / Mazda 323 (1994–1998)

Ačkoli je to již vůz s vysokým věkem, dodnes se Mazda 323 vyznačuje velmi solidní spolehlivostí. Auto je mechanicky odolné a pohonné jednotky bývají vcelku bezproblémové – tedy až na několik výjimek. Těmi jsou především diesely, které ani v době svého vzniku nevynikaly kultivovaností a bezproblémovým fungováním, na našem trhu jsou ovšem velkou vzácností. Diesely se navíc nedodávaly do atraktivního provedení 323F. Jen pro pořádek, šlo o slabý dvoulitrový atmosférický motor 2,0 D s výkonem 53 kW a o málo silnější 1,7 TD se 60 kW. Benzinovým základem byl motor 1,3 (někdy označován také jako 1,4 – jeho objem je 1324 ccm) s výkonem 54 kW. To není z dnešního pohledu mnoho, na lehčí a starší Mazdu však motor stačí, kdovíjakou dynamiku ovšem čekat nelze. Patnáctistovka pak měla výkon 65 kW a o poznání svižnější a pružnější chování. Dalším motorem pak byl agregát 1,8 s již velmi solidním výkonem 84 kW, vzácnější je pak ještě jeho provedení s výkonem 98 kW. Opravdovou raritou je pak dvoulitr, který se dodával výhradně do modelu 323F. Jde totiž o vidlicový šestiválec, který má výkon 107 kW, sametový chod a vyloženě sportovní ambice. Ovšem právě u tohoto motoru je potřeba dávat pozor na jeho stav, často konzumuje více oleje a zanedbání dolévání může vést k vážným problémům. 

Z dnešního hlediska je výbava Mazdy 323 jen základní. Řada nabízených vozů nemusí mít ani klimatizaci, kterou dnes považujeme prakticky za samozřejmost. Vzhledem k věku jsou autu pochopitelně jakékoli moderní prvky zapovězeny. 

Její věk by Mazdě 323 generace BA asi hádal málokdo. Designově velmi rozdílná provedení totiž mají jeden společný znak – jsou nadčasová a i dnes působí vcelku moderně. Nejatraktivnější je hodně netradiční provedení 323F, které obstojí i v současném trendu sportovního designu. BA je jednoduše vzhledově velmi povedená generace. 

Turbodiesely jsou u Mazdy 323 spíše vzácností a ani ty nedovedou úsporností soupeřit s řadou rivalů. Benzinové motory jsou ovšem přiměřeně střídmé, větší spotřebu vykazuje snad jenom šestiválec 2,0 litru v provedení 323F. V ostatních případech je spotřeba přiměřená. 

Jízdní vlastnosti Mazdy 323F nepatřily na absolutní špičku, ovšem auto působí vcelku jistě a předvídatelně. Výhodou kompaktní Mazdy je dobrá trvanlivost podvozkových částí, což znamená, že řada vozů se bude (za předpokladu nezanedbaného servisu) chovat jistě i s vysokými nájezdy. 

Nárazovými testy Euro NCAP nikdy Mazda 323 neprošla. Vzhledem ke konstrukčnímu stáří automobilu a celkovému menšímu důrazu na bezpečnost posádky v době jeho vzniku lze předpokládat, že ochrana cestujících bude spíše jen velmi základní. 

Starší Mazda 323 příjemně překvapí nabídkou místa pro posádku i zavazadla. Velmi dobře je na tom především sedan, kde má i vzadu posádka více než dostatek místa. Například u atraktivního 323F pojme zavazadlový prostor při délce vozu 4,25 metru slušných 346 litrů nákladu, sedan pojme 427 litrů. 

Mazda 323 nepatřila na špičku v jízdních vlastnostech a nepatří na ni ani v oblasti komfortu, ten je ovšem celkově solidní. Dán je především dobrým vnitřním prostorem a tichými a kultivovanými zážehovými motory. Interiér sám o sobě příliš luxusně nepůsobí, použité materiály jsou dost obyčejné. 

Dodnes patří Mazda 323 mezi vcelku spolehlivé vozy. Je to dáno především velmi dobrou trvanlivostí mechanických částí vozu, pokud tedy není servis zanedbáván, provozní náklady se drží v příznivých mezích. Jen některé méně obvyklé náhradní díly budou dražší.