Recenze / Honda FR-V (2005–2009)

V době nastupujícího downsizingu možná FR-V nezaujme svými motory, ale opět by byla škoda ji kvůli nim přehlížet. Atmosférické zážehové agregáty totiž patří k tomu nejlepšímu na daném poli a i turbodiesel od Hondy je znám svými kvalitami. Z objemu 2,2 litru sice dává jen spíše podprůměrný výkon 103 kW, ovšem je velmi kultivovaný, ochotně se vytáčí a jeho celkový projev patří mezi soudobými motory k tomu nejlepšímu. Navíc i spotřeba zůstává v příznivých mezích. Benzinové jednotky reprezentují agregáty VTEC. Nejprve se FR-V vyráběla s dvoulitrem o výkonu 110 kW s příjemným zvukem a pro Hondu typickým točivým projevem a menším agregátem 1,7 s výkonem stále slušných 92 kW. Spotřeba dvoulitru ovšem dost záležela na využívání dynamických schopností auta. Proto přišel později modernější agregát 1,8i, který nahradil oba motory. Mimo jiné potěší i díky nižší sazbě povinného ručení. Má výkon 103 kW, neztratil prakticky nic na přímém charakteru a charismatickém zvuku, v praxi však dovede být úspornější než dvoulitr, a to především při jízdě po městě.

Výbava Hondy FR-V patří k lehkému nadprůměru své doby, rozhodně u tohoto MPV nebylo nutné za některé prvky na rozdíl od soupeřů připlácet. Z dnešního pohledu ovšem ničím zásadně nepřekvapí. Automatická klimatizace nebo tempomat jsou však jistě příjemnými standardními prvky. 

Na rozdíl od Fiatu Multipla nebudí vzhled FR-V kontroverzní reakce. Na rodinné MPV jsou tvary auta překvapivě sportovní, rovné boky ovšem prozradí důraz na vnitřní prostor. I interiér působí docela hodnotným dojmem. Na druhou stranu, celkově nemusí FR-V vyhovovat vkusu každého. 

Z dnešního pohledu nepatří benzinové motory FR-V k nejúspornějším, avšak nejsou ani přehnaně žíznivé. Je ovšem otázkou, zda budou svým charakterem vyhovovat řidičům vyhledávajícím klidnou rodinnou jízdu. Turbodiesel 2,2 i-CTDi je vzácnější, přináší však příjemnou spotřebu paliva a překvapivě kultivované chování. 

Jízdní vlastnosti FR-V patří k tomu nejlepšímu v dané třídě. Pochvalu si zaslouží řízení i řazení, v zatáčkách auto dobře drží zvolenou stopu a chová se hezky čitelně. A to i přesto, že u MPV by takové vlastnosti očekával málokdo.  

Nárazovými testy Euro NCAP prošla Honda FR-V v roce 2005. Získala tehdy čtyři hvězdičky, což bylo na danou dobu relativně obvyklé hodnocení. Vzhledem k šestimístnému uspořádání, kde cestující sedí blíže dveřím, je to tak překvapivě dobrý výkon. 

FR-V je praktická především díky svému šestimístnému uspořádání interiéru a možnostem jejího obsazení. Zavazadlový prostor s objemem 439 litrů ovšem k rekordmanům nepatří. Praktické je, že zadní sedadla lze složit do roviny s podlahou, nejde je však vyjímat nebo  posouvat – s výjimkou posuvu prostředního sedadla. 

Jízdní komfort Hondy FR-V je opět na velmi solidní úrovni. Při plném obsazení ovšem musí posádka přece jenom počítat s nějakými kompromisy. Podvozek zvládá filtrovat nerovnosti dobře a i zvukový projev pohonných jednotek je kultivovaný. 

FR-V bude mezi stejně starými MPV vynikat spolehlivostí, ovšem i tak možná budou provozní náklady mírně vyšší než u některých soupeřů. Důvodem jsou vyšší ceny náhradních dílů Hondy i mírně vyšší hodinové sazby než u řady evropských soupeřů. Mezi konkurenty také najdeme úspornější auta.