Recenze / Fiat Punto (1999–2010)

Fiat Punto druhé generace nedosáhl takového úspěchu jako provedení první, které se může pyšnit titulem evropského auta roku 1995. Druhá generace tak trochu doplácí na špatnou spolehlivost té první, proto se od ní veřejnost trochu odvrátila. Kulaté tvary generace první ta druhá trochu narovnala, stále však jde o velmi pohledné auto, jehož design dodnes nezestárl. To ovšem platí v podstatě pouze pro provedení do faceliftu, kterým prošlo druhé Punto v roce 2003. Auto tehdy dostalo velmi konzervativní tvář a z milého elegána se stal trochu nudný patron. Jenže z mnoha důvodů je verze po faceliftu daleko lepší volbou – automobilka především vylepšila zpracování a i celková spolehlivost auta po modernizaci je podstatně lepší než před ní. Navíc se s řadou inovací pod kapotu nastěhoval i vynikající turbodiesel 1,3 JTD s výkonem 51 kW, který pro pohon Punta výkonově bohatě dostačuje a přitom má doslova minimalistickou spotřebu. Dalšími vhodnými motorizacemi jsou menší benzinové jednotky 1,2, které se rovněž mohou chlubit velmi příjemnou spotřebou a solidním výkonem. Snad jen základní provedení se 44 kW je příliš líné. Šestnáctiventilová verze dvanáctistovky s 59 kW je podstatně lepší volbou. Po faceliftu se objevila také vcelku silná čtrnáctistovka s výkonem 70 kW, která je rovněž příjemně úsporná. V obou verzích najdeme i výkonnou osmnáctistovku s 96 kW, ta je ovšem známá relativně vysokou spotřebou a Punto s ní není zas tak sportovní miniauto, jak by mohl výkon napovídat. Diesely z počátku zastupovaly jednotky 1,9 litru, nepřeplňovaný motor měl výkon slabých 44 kW, přeplňovaná varianta nabídla 59 kW.

Fiat Punto druhé generace překvapí uživatele vcelku nečekanou prostorností. Jistě, cestující na zadních sedadlech se budou trochu tísnit, ale to je v této kategorii vcelku obvyklý jev. Na druhou stranu třeba u třídveřové varianty se na rozdíl od mnoha soupeřů dozadu nastupuje překvapivě pohodlně. Vpředu je místa dost a velmi příjemně překvapí zavazadlový prostor. Ten má totiž vysoce nadprůměrný objem 295 litrů, se kterým se Punto neztratí ani dnes. Mimochodem, druhá generace Punta právě i díky solidní praktičnosti zůstala ve výrobě poměrně dlouho, nenechte se ovšem zmást. Už v roce 2005 se objevila generace třetí, která pro jistotu dostala název Grande Punto. Stávající Punto se pak (s přídomkem Classic) prodávalo jako levnější model pro nenáročné zákazníky jen s omezenou paletou motorů (1,2 44 kW a 1,3 JTD). Při hledání ojetiny je pochopitelně zajímavější nová generace Punta. U původních  verzí také nemá příliš smysl se pídit po provedeních s jinou než manuální převodovkou. Jak variátorová převodovka Speedgear, tak robotizovaný manuál Dualogic jsou velmi poruchové. A pozor. Zdaleka ne všechna Punta mají posilovač řízení.

Malá auta neměla v době existence druhé generace Punta příliš bohatou výbavu a i pro malý Fiat to pochopitelně platí. Na trhu lze narazit i na vozy bez posilovače řízení, kterým je lepší nevěnovat pozornost. Na druhou stranu narazíme i na automobily s velmi dobrou výbavou, což platí především pro dieselová provedení vyráběná do roku 2005. Od toho roku plnilo Punto už jen roli nízkorozpočtového modelu a výbava je opět výrazně chudší.

Fiat Punto druhé generace měl z hlediska vzhledu dvě velmi odlišná období existence. Bohužel, mladší provedení, které je z praktického hlediska vhodnější vyhledávat, je na tom po estetické stránce výrazně hůře než provedení starší. To má totiž příjemný a svěží design, který zaujme i dnes, zatímco faceliftovaná verze je hodně konzervativní a nepříliš hezká byla už v době svého vzniku.

Pod kapotou Fiatu Punto najdeme vesměs úsporné pohonné jednotky, neplatí to snad jen pro docela vzácnou zážehovou osmnáctistovku. Ostatní agregáty spotřebou paliva příjemně překvapí, doslova rekordmanem je v tomto směru motor 1,3 JTD, který zároveň nepostrádá dostatek síly. Punto s ním umí jezdit opravdu doslova za hubičku.

Druhá generace Punta má vcelku dobré a nezáludné jízdní vlastnosti, které dovolí i hrubší zacházení s autem. Na špičku ale přece jenom trochu ztrácí, vyvažuje to však i vcelku pohodlným chováním za běžných podmínek. Navíc náklony v zatáčkách jsou příjemně malé.

V době svého vzniku prošel Fiat Punto druhé generace nárazovými testy Euro NCAP se ziskem čtyř hvězdiček. Jak je ovšem pro takto starý automobil typické, tehdejší kritéria nebyla tak přísná, a tak dnes musíme bezpečnost hodnotit nejlépe průměrně. Především bezpečnostní výbava zdaleka nedosahuje úrovně té současné.

Fiat Punto není žádné velké rodinné auto a podle toho je nutné počítat s omezeným místem na zadních sedadlech. Na ně se ovšem u třídveřového provedení až nečekaně dobře nastupuje, Punto tu soupeře výrazně překonává. Vpředu se posádka tísnit nebude a to samé platí v podstatě i pro zavazadla na druhém konci auta. Prostor pro ně má totiž na danou třídu vysoce nadprůměrný objem 295 litrů.

Jízdní komfort v Puntu patří spíše k průměru, může za to trochu tvrdší naladění podvozku. Provedení po faceliftu má daleko příjemnější interiér, byť na jeho designu se v podstatě nic nezměnilo. Plasty jsou ovšem kvalitnější a lepší je celkové zpracování vozu. Navíc u Fiatu zapracovali na ergonomii, která se tu opět trochu vylepšila.

Punto druhé generace je jako noc a den nejenom v oblasti designu, ale také zpracování a spolehlivosti. Starší provedení trpí vysokou mírou poruch, u faceliftovaného vozu se ji podařilo dostat do rozumných mezí. Z hlediska provozních nákladů je tak lepší hledat modernizované provedení. Pro hovoří i zástavba opravdu úsporného turbodieselu 1,3 JTD, který se v původním modelu nedodával. Úsporné jsou i ostatní motory, jen zážehová 1,8 má spotřebu vyšší.

Punto druhé generace lze pořídit za velmi lákavé ceny, což z něj v segmentu městských vozů dělá bestseller. Za prudký pokles cen vděčí zájemci o tuto ojetinu nevalné pověsti italských vozů, nicméně v případě Punta nejsou obavy z krátkého poločasu rozpadu na místě. Hlavní zbraní proti konkurenci je vedle nestárnoucího designu a velkého kufru i elektrický posilovač řízení umožňující aktivaci „městského“ režimu, který si nemohou vynachválit především ženy. Právě díky oblibě u žen je prodejnost Punta vysoce závislá na barvě laku a na optickém stavu karoserie. Současná móda diktuje především tlumené odstíny, a tak jsou na trhu nejvíce ceněny šedé, stříbrné nebo černé exempláře. Například červené Punto obvykle čeká na zájemce kupodivu několikanásobně déle! Zato klimatizovaný exemplář většinou způsobí mezi návštěvníky autobazaru doslova nákupní horečku. Zachovalé vozy s commonrailovými diesely JTD jsou na trhu ojetin vzácné a po sečtení jejich vyšší ceny, všech potenciálních rizik a servisních nákladů není jejich volba ekonomicky opodstatněná. Léty prověřená zážehová dvanáctistovka řady Fire je tak mezi kupujícími jasným favoritem.