BMW řady tři modelový rok 2005-2012 je u nás čím dál oblíbenějším ojetým autem. Lákadlem je nízká cena, kvalitní motory a skvělé jízdní vlastnosti. Auto se vyrábělo ve čtyřech karosářských variantách, Sedan (E90), Touring (E91), Coupe (E92) a Cabrio (E93).
Všechny verze prošly přibližně v polovině výroby modernizací, kdy se objevilo pár nových motorů, zážehové dostaly přímé vstřikování a vznětové vyměnily litinu za hliník. Změnil se i jednoduchý vzhled, přední i zadní světlomety a kapota s více prolisy autu dodaly tu správnou šťávu a novější trojky vypadají i dnes velmi reprezentativně.
Usedám do nízko položených krvavě zbarvených sedadel, která nabízejí solidní boční vedení a poskytnou geniální posad za volantem – ten má příjemný tlustý věnec a výborně padne do rukou. Interiér sice nevypadá bůh ví jak moderně, ale je funkční, kvalitní a ergonomicky velmi dobře udělaný. S naším červeným čalouněním je radost na něj pohledět. Zadní sedadla jsou spíše nouzová a odkládací, což je potřeba, protože do kufru dáte akorát tak veverku a vlašský ořech.
Startuji stiskem tlačítka a dvakrát přeplňovaná šestka v řade si hlasitě štěkne. Při každém přidání líbezně zavyje a poté si odprskne do výfuku. Převodovku nechávám v klasickém režimu a po prvních sto metrech jsem překvapen jejím hladkým řazením nahoru, ale hlavně dolů. Ani jednou jsem ji nenačapal při zaváhání a o cukání zřejmě nikdy neslyšela. Řízení je příjemně tuhé a i pomalá jízda bez střechy je extrémně příjemná. Dáte-li si ve městě režim Sport a převodovku přepnete do manuálního řazení, tak mezi domy zní až přehnaně líbivý zvuk motoru, který při přeřazení doplní decentní prasknutí do výfuku. Nedovedu si ho představit s hlasitějším výfukem. Pokud si však budete hrát a užívat té skvělé hudby v betonových městech, tak vás při pohledu na spotřebu klepne – dokáže se přehoupnout přes 20 litrů. S klidnou nohou a v hustším provozu ale od 15 litrů taky daleko nebudete.
Motor na dálnici díky sedmému rychlostnímu stupni točí směšně nízké otáčky, podvozek je sice tvrdší, ale velmi příjemný a rázy do karoserie téměř nepropouští. Při 130 km/h umí jet do 10 litrů, ale s každým kilometrem navíc spotřeba rapidně stoupá a při 150 km/h už se podíváte na15 litrů. Celkový průměr při normálním ježdění se usadí mezi 11-12 litry.
Další den ráno vychází slunce, na obloze ani mráček a teploty překračují 10 stupňů = střecha dolů a výlet do Beskyd na krásné moravské okresky. Převodovku přepínám na manuální řazení, Sport režim zapnutý a na první rovince plynový pedál protlačuji až do motorového prostoru. Auto se bez sebemenší turbo-díry dere vpřed a zrychluje lineárně jako atmosféra, jen mnohem víc. Před první zatáčkou jdu na tvrdé brzdy, váhu přenesu na přední kola a na milimetr přesně trefuji apex. Hned na něm přidávám plyn a s mírně vystrčenou zádí do strany najíždím na další rovinku a vypouštím stádo všech 306 koní, které doplňuje točivý moment 400 Nm – ten je dostupný už od 1200 ot./min., ale reálný zátah je až nad 2000 ot./min. Jen škoda, že před zasažením omezovače převodovka vždy zařadí. Následuje série několika rychlých zatáček, kde velmi dobře maskuje svou vysokou hmotnost 1855 kilogramů. Poté však přichází pár vracáků a tady zákony fyziky nelze obelstít a na super-rychlé průjezdy rychle zapomeňte. Jenže rychlost automaticky neznamená zábavu a 335i s kompletně vypnutou stabilizací dokáže vykouzlit krásné drifty a hlavně obrovský úsměv na tváři.
Zamiloval jsem si především komunikativní řízení s proměnným převodem, které je mechanicky tuhé a do volantu posílá 99% informací od předních kol. Stačí trochu deště, šikovné ručičky a díky řízení a velmi dobrému dávkování výkonu lze vykouzlit dlouhé a velmi hezké drifty. S rychlou jízdou na klikatých okreskách přichází ale i zápory, pomineme-li vyšší hmotnost a náklony v pomalejších zatáčkách, tak už ji nemůžeme pominout při brzdění. Brzdy navíc extrémně rychle vadnou a byly by první věcí, kterou bych na autě vyměnil. Ale to, s jakou radostí se vrhá do rychlých zatáček, a to, jak je hravé pod plynem tento nemalý zápor předčí a ten peníz na lepší brzdy ještě rádi dáte bokem. Motor navíc lze velmi snadno upravit na výkon kolem 400 koní, a to pak musí být opravdové monstrum, kterého se v přímce neudrží ani osmiválcová M3.
Jedná se o výborné auto, které tvoří jeden dokonalý celek a umí dělat jen a jen radost. Je skvělým kompromisem mezi nabroušenou řadou M a obyčejnými BMW.
Motory
316i 1.6 R4
318i 2.0 R4
320i 2.0 R4
320si 2.0 R4
323i 2.5 R6
325i 3.0 R6
328i 3.0 R6
330i 3.0 R6
335i 3.0 R6
M3 4.0 V8
316d 2.0 R4
318d 2.0 R4
320d 2.0 R4
325d 3.0 R6
330d 3.0 R6
335d 3.0 R6
Naše rada
Ze vznětových je nejlepší volbou první litinový motor 330d, ale ani s novějšími hliníkovým téměř žádné problémy nejsou. Geniální volbou je 330i, kde se budete muset smířit s vyšší spotřebou. Za to však nabídne skvělé řidičské potěšení. Pro někoho, kdo se nehoní za vysokými rychlostmi je pak dokonalou volbou dvoulitr 320d nebo 320i. Vybírejte z méně ojetých kousků s jasnou historií a nejlépe koupené v České republice, dovozové vozy jsou často z velkých firemních flotil a ne zrovna v pěkném stavu.
Určitě se vyhněte základnímu benzínovému motoru 316i, který je vhodný maximálně do města, chybí mu výkon a je s ním spousta problémů. Nejvýkonnější 335i kupovat jen po pečlivém majiteli a s nižším nájezdem. Strašlivá jsou i základní sedadla, pokukujte po sportovnějších, která poznáte podle prodlužovatelné části na přední straně.
Za propůjčení vozu bychom chtěli poděkovat společnosti AAA Auto.
Článek si můžete přečíst také zde.
