Recenze / Alfa Romeo 156 (1997–2005)

Paleta motorů je vcelku široká, platí, že ty dodávané do roku 2001 jsou trochu živější, potom je v rozletu mírně omezila norma Euro 3. Základem je i na dnešní dobu slušně výkonná šestnáctistovka s výkonem 88 kW, druhým stupněm je osmnáctistovka se 106 kW. Dvoulitr disponuje výkonem 114 kW, což už je na auto velmi slušná porce výkonu. Právě osmnáctistovka a dvoulitr platí za spolehlivé volby a může se u nich v rozumných mezích držet i spotřeba. Špičkou je pak šestiválec 2,5 litru s výkonem 140 kW. Teprve po modernizaci v roce 2001 se objevila i sportovní varianta GTA se šestiválcem o výkonu 184 kW a objemu 3,2 litru. Specialitou benzinových motorů je konstrukce Twin Spark, tedy dvojice zapalovacích svíček. Motory také vykazují vyšší spotřebu oleje. Turbodiesely z počátku zastupovaly agregáty 1,9 JTD s výkonem 77 kW a pětiválec 2,4 JTD se 100 kW. V roce 2001 posílila devatenáctistovka na 81 a 85 kW, pětiválec na 103 kW. Menší z motorů pro 156 bohatě stačí a je celkově menším potížistou. 

Ani výbava Alfy Romeo 156 dnes ničím nepřekvapí, lépe na tom z tohoto hlediska budou určitě vozy vyrobené po faceliftu, které mají nejen bohatší standardní výbavu, ale získaly také možnost některých nových příplatkových prvků. 

Alfa Romeo, to jsou automobily, které prostě chytí za srdce. Je to i případ modelu 156, který navzdory svému pokročilému věku vypadá stále skvěle a na jeho krásnou karoserii se nechá nalákat nejeden zájemce. Design jako by nestárl, 156 působí dynamicky a lehce, což je možná kombinace, která většině modernějších aut chybí. Velmi povedené je i provedení combi. 

Vznětové motory pod kapotou 156 dovedou být příjemně úsporné, platí to především pro menší agregát 1,9 JTD. Zato benzinové jednotky s točivým charakterem to kompenzují, jejich spotřeba je naopak vyšší a je nutné s ní počítat. Navíc je nutné si u nich ještě připočíst i spotřebu oleje. 

Jízdní vlastnosti Alfy Romeo 156 patří dodnes k jejím velkým přednostem. Ve své době patřily mezi vozy s pohonem předních kol na vrchol. Však také i díky nim získala Alfa Romeo 156 titul Evropské auto roku 2006. Ovladatelnost auta je velmi dobrá i díky přesnému a ostrému řízení, o kterém se může těžším modernějším autům jenom zdát. Limity podvozku leží příjemně daleko, auto dobře drží stopu a jeho chování je výborně čitelné.  

Nárazovými testy organizace Euro NCAP nikdy Alfa Romeo 156 neprošla. Vzhledem k subtilnější konstrukci se ovšem můžeme domnívat, že úroveň ochrany posádky nebude zdaleka nejlepší. Ostatně ani bezpečnostní výbava není kdovíjak bohatá, byť se po faceliftu přece jenom o trochu vylepšila. 

Snad žádná Alfa Romeo nehraje na praktickou stránku a 156 není výjimkou. Uvnitř je pro posádku místa tak akorát, nářky se tu určitě ozývat nebudou. Ovšem zavazadlový prostor sedanu s objemem pouhých 378 litrů byl podprůměrný už v době svého vzniku. Combi navíc pojme (po roletku) ještě méně, jen 360 litrů. 

Pro Alfu Romeo 156 opět platí, že se o maximální cestovní komfort nesnaží, ovšem v praxi funguje vcelku dobře. A to byť podvozek je tužší a nejde mu opět především filtrování výraznějších nerovností, od kterých se přenášejí velké rázy. 

Alfa Romeo 156 patří mezi méně spolehlivá auta. To v kombinaci s někdy trochu choulostivou nebo složitější technikou vyžaduje větší investice. U benzinových motorů je nutné pravidelně kontrolovat a dolévat olej, jeho spotřeba je vyšší. Navíc dvě svíčky na každý válec také údržbu trochu prodraží. Turbodiesely zase častěji trpí závadami dvouhmotového setrvačníku. Spotřeba motorů je z tohoto hlediska vcelku v normě.