Recenze / Suzuki Grand Vitara (2005–2015)

Třetí generace Suzuki Grand Vitara zaznamenala oproti předchozímu provedení výrazný skok. Auto se prodloužilo o 275 mm, a reflektuje tak situaci ve třídě kompaktních SUV. Nadále je k dispozici i třídveřové provedení s délkou pod hranicí 4 metrů, to je ovšem relativně vzácné. Auto dostalo nadčasový, elegantní a mohutně působící design, který jej vzhledově posouvá spíše k offroadům než SUV. Ostatně, i další technika a terénní schopnosti Vitary jsou důkazem toho, že tohle není jenom auto na okrasu. Byť vzhledově jistě parádu udělá a přitom působí originálně a nezaměnitelně. V záplavě SUV s mnoha „sexy“ křivkami je tvarová jednoduchost Vitary vítanou změnou. Krom velikostní a vzhledové proměny se výrazně změnila technika. Pryč je přiřaditelný pohon všech kol i tuhý žebřinový rám a tuhá zadní náprava. To ovšem neznamená, že by se Vitara vzdala svých na danou třídu výrazně nadprůměrných terénních schopností. Naopak. Samonosná karoserie s nezávislým zavěšením kol je totiž vyztužena pomocným rámem, což zvyšuje tuhost konstrukce, snižuje těžiště a má v podstatě příznivý vliv na schopnosti v terénu i na silnici. Na vozovce jsou tak jízdní vlastnosti auta dobře čitelné a nezáludné, v terénu překvapí solidní kříživost náprav a světlá výška nadstandardních 200 mm umožňuje brodivost 650 mm. Na kompaktní SUV opravdu nevídané schopnosti. A to k nim musíme připočítat ještě stálý pohon všech kol s uzávěrkou mezinápravového diferenciálu a redukční převodovkou. Podobně vybavených aut dané třídy najdeme minimum.

Třetí Vitara vylepšila i nabídku pohonných jednotek. Byť základ zůstal vlastně totožný. Třídveřové provedení mohlo mít zážehový motor 1,6 litru se 78 kW, pro pětidveřové byl základem dvoulitr o výkonu 103 kW. Ve druhém roku výroby přišel očekávaný turbodiesel 1.9 DDiS, který má původ u Renaultu. Jeho 95 kW, a především točivý moment 300 Nm pro pohon Vitary plně dostačují, spotřeba se přitom drží ve vcelku rozumných mezích. Po modernizaci, kterou vůz prošel v roce 2008, pak byly k dispozici i zážehové pohonné jednotky 2.4 VVT a šestiválec 3,2 litru. Především motor 2,4 litru s výkonem 124 kW Vitaře překvapivě sluší a dá se s ním dosáhnout stále vcelku rozumné spotřeby do deseti litrů paliva na 100 kilometrů. Tento motor může být kombinován se čtyřstupňovým automatem (v provedení před modernizací ho může mít dvoulitr), šestiválec má výhradně pětistupňový automat.

V oblasti výbavy nastala u třetí Vitary výrazná změna. Oproti chudě vybavené předchozí verzi je ta nová vybavena doslova královsky. Běžné komfortní prvky jsou k dispozici už v základu, je tu třeba i bezklíčkový přístup do vozu. Dobrá je i bezpečnostní výbava. Na druhou stranu některé prvky (třeba xenonové světlomety) jsou vyhrazeny jen některým stupňům výbavy a ty zase jen některým motorizacím.

Třetí generace Suzuki Vitara je vzhledově mimořádně povedené SUV, které nesahá ke změkčeným linkám a za každou cenu líbivým tvarům. Nadčasovost dospělého a mohutnějšího designu dokazuje fakt, že auto se vyrábí od roku 2005 do současnosti jen s minimálními změnami a stále vypadá velmi k světu.

Japonská SUV to s nabídkou vznětových motorů příliš nepřehánějí, u Vitary tak nalezneme pouze jediný turbodiesel, a to ještě z dílen Renaultu. Jeho spotřeba je vcelku příznivá. Docela příjemně překvapí jednotka 2.4 VVT, jejíž spotřeba se dovede rovněž držet v rozumných mezích a přitom přináší slušnou dynamiku. To dvoulitr je při stejných nárocích na palivo podstatně línější a šestiválec má zase spotřebu vysokou.

Nezvyklá konstrukce se samonosnou karoserií a pomocným rámem znamená, že se Grand Vitara na silnici chová téměř jako běžný osobní vůz. Jízdní vlastnosti jsou čitelné, nedotáčivost se dostavuje trochu dříve. Vitara ovšem vyniká i příkladným chováním v terénu, tato kombinace je v dané třídě opravdu velmi neobvyklá.

V nárazových testech Euro NCAP získala Grand Vitara třetí generace čtyřhvězdičkové hodnocení, a patří tak k solidně bezpečným vozům. K celkovému bezpečí přispívá i pocit za volantem, dobře přehledná a robustní karoserie nebo rozměrná zpětná zrcátka. Bezpečnostní výbava je taktéž na velmi dobré úrovni.

Už druhá Vitara překvapovala prostorností, třetí je na tom ještě o něco málo lépe, byť rekordy rozhodně netrhá. Vpředu ani vzadu si však nebudou na nedostatek místa stěžovat ani dlouháni. Zavazadlový prostor opět za konkurencí trochu objemem (398 litrů) zaostává a nepotěší ani otevírání pátých dveří směrem k chodníku.

Suzuki Grand Vitara třetí generace je opravdu výborným kompromisem z hlediska jízdního komfortu. Auto velmi dobře filtruje nerovnosti a ani v terénu příliš neposkakuje, přitom náklon v zatáčkách je překvapivě malý. Posádka má také dostatek prostoru a interiér je sestaven z kvalitních materiálů, což pocit z pobytu vylepšuje.

I třetí Grand Vitara je mimořádně robustní automobil s nadprůměrnou spolehlivostí. Snad jen turbodiesel může čas od času zazlobit. Spotřeba motoru se pohybuje v rozumných mezích a totéž překvapivě platí i pro motor 2.4 VVT. V případě poruch je potřeba počítat s trochu vyšší cenou náhradních dílů, ovšem půjde o opravdu vzácné případy.

V rámci segmentu SUV se Grand Vitara na tuzemském trhu nijak výrazným prodejním úspěchům netěší. Navzdory nezanedbatelně vyšším cenám kupující většinou dávají přednost spíše silničně orientované Hondě CRV či Toyotě RAV4. Je to škoda, neboť Grand Vitara rozhodně má co nabídnout. Jedná se o jedno z posledních dnešních SUV, u nichž lze stále vystopovat offroadové kořeny. Nechybí zde totiž žebřinový rám (byť na rozdíl od předchozí generace hraje už jen pomocnou roli) ani redukce či uzávěrka mezinápravového diferenciálu. Pokud jde o konstrukci, vzdoruje Vitara kompromisním módním trendům a nabízí poctivá technická řešení. Robustně nejen působí, ona na rozdíl od konkurenčních modelů robustní opravdu je. Proto je terčem zájmu především těch kupujících, kteří si SUV pořizují nejen pro parádu, ale terénní schopnosti vozu skutečně občas využívají. Zhruba polovina ojetin na českém trhu je osazena benzinovým dvoulitrem. Ten si sice v praxi zřídka vezme méně než 10 litrů, zato je ale spolehlivý. Při častém využívání na hranici možností (při rychlých dálničních jízdách) ale může docházet k vyššímu tepelnému opotřebení a následné zvýšené konzumaci oleje. Za vznětovou devatenáctistovku pocházející od Renaultu si zájemce musí připlatit (u nového vozu činil tehdejší příplatek 100 tisíc). O něco nižší spotřeba je sice lákavá, ale mnohé zájemce nakonec odradí příliš krátké převody, výrazný turboefekt, hlučnost a samozřejmě i vyšší riziko poruch. Benzinové exempláře proto většinou zmizí z prodejní plochy rychleji, dvojnásob to platí pro novější verze o objemu 2.4 litru. Zájemce jistě potěší úroveň výbavy, která je i v základní verzi JLX naprosto dostačující.