Tempomat je většinou prvkem příplatkové výbavy většiny automobilů, přičemž se hodí především na delší cesty po dálnicích s menším provozem, kdy není řidič nucen díky jeho aktivaci neustále hlídat aktuální rychlost jízdy, protože ji tempomat udržuje na stále stejné úrovni.
Zařízení k udržení nastavené rychlosti se skládá z několika komponent, které jsou pro jeho správnou funkci nezbytné. Mozkem celého tempomatu stejně jako většiny jiných elektronických systémů ve voze je řídicí jednotka. Ta se stará o zapnutí a vypnutí tempomatu a o data ze zbylých tří snímačů. Snímače se soustřeďují na polohu brzdového a spojkového pedálu. V případě jakéhokoliv stlačení jednoho ze zmiňovaných pedálů dojde k deaktivaci tempomatu. Třetí snímač má pak na starost hlídání rychlosti vozidla. Ta je snímána a následně porovnávána s aktuální rychlostí několikrát za sekundu. Poslední nedílnou komponentou tempomatu je regulátor. Ten může být buď mechanický nebo elektronický a v obou případech se stará o množství přidaného plynu tak, aby bylo možné nastavenou rychlost plynule udržet.
Novinkou poslední dekády je tzv. adaptivní tempomat označovaný také zkratkou ACC (Adaptive – přizpůsobitelný, to Cruise – jet určitou cestovní rychlostí, Control – kontrola). Ten funguje na stejném principu jako standardní tempomat, ale je doplněn o radar v přední části vozu, který monitoruje vzdálenost za vpředu jedoucími vozidly. Adaptivní tempomat je rovněž propojen s brzdovým systémem vozu. Díky tomu je možné nastavit nejen rychlost, ale také vzdálenost od vpředu jedoucích vozidel. Elektronika tak dokáže samočinně brzdit, zrychlovat a v případě potřeby vozidlo i zcela zastavit a znovu rozjet.