Recenze / Mercedes-Benz C (2000–2007)

Podobně jako BMW, i Audi má Mercedes již dlouho svého tradičního zástupce ve střední třídě. Ten nese v posledních generacích označení třídy C, model vyráběný od roku 2000 je jeho druhou generací. Tradiční sedan a combi střední třídy mají pro Mercedes víceméně charakteristický pohon zadních kol a k dispozici jsou i verze s pohonem všech kol. Specialitou druhé generace „Céčka“ je i verze SportCoupé s dvojicí dveří, splývavou zádí a celkově kratší karoserií. Po vzhledové stránce se C-Klasse jasně řadí do rodiny Mercedesů, na její design později navázala nová generace řady E. Céčku se podařilo vyvarovat drobných potíží s kvalitou, se kterými se o něco později potýkala právě E-Klasse. Základní stupně výbavy ovšem mají trochu obyčejnější interiér. Předností třídy C je krom elegantního a nadčasového designu především vysoký jízdní komfort, nejvyšší z prémiových konkurentů. Vysoká je také úroveň bezpečnosti.

Podobně jako pro konkurenční modely je i pro Mercedes-Benz C charakteristická široká nabídka pohonných jednotek. Pro benzinové motorizace z prvních let výroby platí, že je jejich spotřeba vyšší, než je na danou třídu obvyklé. Pro šestiválce to víceméně platí skrz celou dobu života modelu. Základem motorizací bývala atmosférická osmnáctistovka v modelu C160, provedení C180 už mělo benzinový dvoulitr. Zajímavé jsou přeplňované verze těchto pohonných jednotek (v C200 Kompressor se vystřídali dvoulitr i osmnáctistovka). Přeplňované čtyřválce mají slušný výkon (v modelu C230 Kompressor má motor 1,8 litru 141 kW) a jejich spotřeba se drží na vcelku příznivé úrovni. Šestiválce tu měly objem 2,5 (C230) až 3,2 litru a výkon od 150 do 260 kW, nejsilnější verze byla vyhrazena provedení C32 AMG s kompresorovým šestiválcem. Ještě silnější je pak osmiválcové C55 AMG, které přišlo po faceliftu, a má 270 kW. Turbodiesely zastupuje především motor 2,2 litru CDI s výkony od 75 do 110 kW, který je pro pohon Céčka takřka ideální. Pro řidiče s vyššími nároky na dynamiku i kultivovanost projevu je vhodnější řadový pětiválec 2,7 litru s výkonem 125 kW. Vyšší výkon, ale také spotřebu pak přináší třílitrové šestiválce v provedeních C320 CDI (165 a 170 kW) a v raritním C30 CDI AMG (170 kW). Praktickou volbou je provedení se stálým pohonem všech kol, který je u Mercedesu označován jako 4MATIC. Spotřeba je pak zhruba o 1,5 litru vyšší, ale za celoroční použitelnost auta to většině majitelů stojí.

Mercedes C druhé generace odstartoval v prémiové střední třídě menší změnu z hlediska výbavy. Ta tam jsou totiž zcela chudá provedení, u kterých bylo potřeba připlácet téměř za cokoli. Navíc se Céčko většinou prodávalo v lepších provedeních a jeho výbava bývá třeba oproti stejně starým vozům Audi o poznání lepší. Ovšem opět platí, že rozsah výbavy je vhodné při koupi ojetiny ověřit.

Svým vzhledem se Mercedes C řadí ke konzervativněji laděným vozům střední třídy, příslušnost k značce je tu přitom zcela očividná a žádoucí. Céčko je elegantní a jeho vzhled stárne možná o trochu pomaleji než o něco mladší a designově příbuzná řada E. Kdo by ovšem u menšího Mercedesu očekával mladistvý a dynamický vzhled, musí hledat až novější provedení třídy C.

Původní zážehové motory třídy C jsou spíše žíznivější a pro šestiválce to platí celkově – vlastně včetně těch turbodieselových. Kompresorové čtyřválce ovšem dovedou jezdit i docela úsporně. Z hlediska spotřeby jsou ovšem nejvýhodnější čtyř- a pětiválcové motory CDI. Základní provedení 2,2 litru sice možná mírně zaostává za jednotkami Volkswagenu, ale i tak nabízí nadstandardně úsporný provoz. Pětiválec 2,7 litru kombinuje úsporný provoz se solidním výkonem a vyšší kultivovaností.

Céčko je z německé prémiové trojice střední třídy nejkomfortnějším kouskem. Jeho jízdní vlastnosti jsou přitom stále velmi jisté a v některých provedeních i dostatečně sportovní, za což vůz vděčí své klasické koncepci. S BMW 3 se sice v agilnosti projevu měřit nemůže, podobně ani čtyřkolka 4MATIC nemá takovou porci jistoty jako A4 Quattro.

Céčkový Mercedes druhé generace získal v nárazových testech Euro NCAP plný počet pěti hvězd, za což vděčí své robustní konstrukci a celkově velmi dobré úrovni bezpečnostní výbavy. U ojetých vozů hovoří ve prospěch bezpečí i většinou umírněnější jízdní styl předchozích majitelů, což znamená menší opotřebení vozu.

Až donedávna nebyla prémiová německá trojka střední třídy z hlediska prostornosti žádným etalonem. Naopak, místa je tu spíše průměrně a platí to i pro Mercedes C druhé generace. Zavazadlový prostor sedanu má objem 455 litrů, combi disponuje slušnějšími 470 litry, avšak třeba po složení sedadel nenabízí takovou přepravní kapacitu jako řada jiných vozů v dané třídě. Zkrácená verze SportCoupé pojme 310 litrů nákladu.

Jestliže je BMW trojkové řady synonymem pro špičkové jízdní vlastnosti, Mercedes C platí za podobný etalon v oblasti jízdního komfortu. Ten zvyšuje i velmi dobré zpracování interiéru vozu, byť je lepší volit lépe vybavené verze. U těch základních není provedení plastů úplně ideální. Posádka má sice k dispozici průměrné množství místa, menší volnost ovšem vynahrazují komfortní sedadla.

Solidní spolehlivost a úsporné motory znamenají, že náklady na provoz Mercedesu C nemusejí vyskočit do nepřijatelných výšin. Navíc, základní servis není u Céčka tak drahý, jak by se dalo od prémiové značky očekávat. Ovšem nutné je počítat s vyšší cenou některých náhradních dílů, z nichž zdaleka ne všechny jsou snadno dostupné v levnější druhovýrobě.

Céčko nabídne nejen prestižní hvězdu na kapotě, ale také komfortní svezení a odolné dieselové motory s nízkou spotřebou. Klasické uspořádání s pohonem zadních kol předznamenává solidní jízdní vlastnosti, nicméně ani přes veškerou snahu kvalit trojkového BMW nedosahuje.