Recenze / Mazda 6 (2008–2012)

Mazda 6 patří k nedoceněným vozům na našem automobilovém trhu. Její kvality ji řadí na vrchol střední třídy, přitom není tak běžným vozem jako její němečtí nebo francouzští konkurenti. Platí to i pro druhou generaci, u které Mazda zvolila docela překvapivý konstrukční přístup. Šestka číslo dvě mohla být postavena na technickém základu Fordu Mondeo, ovšem konstruktéři v Japonsku se místo toho rozhodli přepracovat platformu předchozí generace Šestky. A krok to rozhodně nebyl špatný. První generace se totiž vyznačovala špičkovými jízdními vlastnostmi i celkovým projevem, a tak bylo na čem stavět. Dalším překvapením je, že i když druhá Šestka proti té první povyrostla, hmotnost auta se ještě o něco snížila. Ve společnosti docela obézních vozů střední třídy tak působí Šestka jako zjevení. Od předchozí generace zdědila vynikající jízdní vlastnosti, které patří na absolutní vrchol střední třídy, velmi dobrý zůstává také komfort odpružení. Výrazně lepší je nabídka vnitřního prostoru a díky nízké hmotnosti zůstává spotřeba příjemně nízká. Přitom se i díky skvělé aerodynamice podařilo Mazdě snížit hlučnost vozu. Celkově je tedy Šestka jedním z nejvyváženějších vozů střední třídy. Navíc je opět tradičně velmi spolehlivá.

Nabídka pohonných jednotek zůstala velmi podobná jako u první generace. Základem je klidnější benzinová osmnáctistovka s výkonem 88 kW. Pokračováním je dvoulitr se 108 kW, který byl tak chválený v generaci první. I ve druhé je ideální pohonnou jednotkou pro ty, kdo chtějí kultivovaný projev, přijatelnou spotřebu a nechtějí přidusit jízdní vlastnosti těžším turbodieselem. V rozletu do otáček ovšem motor trochu škrtí euronormy, a tak už jeho projev není tak energický. Nejsilnějším běžným benzinem je motor s objemem 2,5 litru s výkonem 125 kW, který byl volbou gurmánů a na trhu se vyskytuje velmi zřídka. Turbodiesely tu zastupuje dvoulitr s výkonem 103 kW nebo agregát s objemem 2,2 litru a 92 kW, ale podstatně vyšším točivým momentem. Později byly k dispozici i jeho varianty se 120 a 136 kW, zajímavostí je, že oproti základní verzi točivý moment už neroste.

I Mazda 6 je věrná tradici vcelku bohaté výbavy už u základních verzí. Na druhou stranu, možnosti příplatkových výbav příliš bohaté nebyly, a tak pokud hledáte opravdu dobře vybavené vozy, je lepší rovnou hledat vyšší stupně.

Druhá generace Mazdy 6 opět přišla na trh s velmi dynamickým stylem, který tentokrát modelu vydržel po celou dobu modelového cyklu. Zatímco zevnějšek působí atraktivně i dnes, interiér je na tom opět o trochu hůř. Byť je skvěle zpracovaný, tak po stránce estetické a místy i materiálové nepatří k tomu nejlepšímu ve třídě.

Vzhledem k nízké hmotnosti auta překvapí Mazda 6 velmi příznivou spotřebou paliva, která platí i pro atmosférické zážehové motory 1,8 a 2,0 litru. U nich je ovšem přece jenom potřeba při dynamické jízdě počítat s větším růstem spotřeby než u turbodieselů, které jsou celkově velmi úsporné a navíc méně náchylné na jízdní styl. Horší je z hlediska spotřeby motor 2,5 litru.

I druhá generace Šestky přináší opravdu špičkové jízdní vlastnosti, které ji řadí na vrchol třídy. Není divu, podvozek přebírá od předchozího provedení a navíc se podařilo ještě o něco snížit už tak v rámci třídy nízkou hmotnost. Opět platí, že na dobré úrovni je i jízdní komfort.

Druhá generace Mazdy 6 získala v roce 2009 v nárazových testech Euro NCAP plný počet pěti hvězdiček a dodnes patří i díky velmi dobré bezpečnostní výbavě k nejbezpečnějším vozům své třídy. Velký podíl na tom má také hodně tuhá karoserie.

Oproti první generaci ta druhá u Šestky výrazně povyrostla, což má vliv na vnitřní prostor. Místa je tu dost ve všech směrech na všech sedadlech, výjimkou je jen prostor nad hlavou u verzí liftback a sedan na zadních sedadlech. Combi s vyšší střechou je bezproblémové. Zavazadlový prostor kombíku a sedanu pojme 519 litrů nákladu, liftback odveze o trochu méně – 510 litrů.

Kombinace výborných jízdních vlastností a příkladného tlumení nerovností je předností první generace Šestky a druhá ji přejímá. Ovšem ne zcela beze zbytku, podvozek tentokrát trochu hůře zvládá tlumení příčných nerovností v nižších rychlostech. Může za to zřejmě hodně tuhá, a tudíž nepoddajná karoserie.

I druhá Mazda 6 je velmi spolehlivým automobilem, ostatně staví na prověřené technice předchozí generace, u které se toho také moc nekazilo. Vzhledem k mladším ročníkům je ovšem při případných opravách potřeba počítat s mírně vyššími výdaji. Na druhou stranu pohonné jednotky jsou vesměs úsporné, a tak jsou celkové náklady opět příznivé.

Druhá generace Mazdy 6 na tuzemském trhu velký úspěch svého předchůdce nezopakovala. Atraktivní design, skvělé jízdní vlastnosti ani kvalitněji působící interiér totiž zjevně nedokázaly zastínit obavy, které v kupujících a ve správcích firemních flotil zasela první generace zejména svým sklonem ke korozi. Nabídka v českých bazarech je proto zatím velmi omezená a ani individuální dovozci se kvůli „Šestce“ zrovna nepřetrhnou. Mohou za to i dosud pomalu klesající ceny, které převyšují technicky spřízněné Mondeo a jsou srovnatelné třeba s Passatem. Bazarový trhák po vzoru Passatu, za jehož volantem mnozí chtějí zakusit „manažerský pocit“, z Mazdy 6 asi nikdy nebude. To však typického kupujícího jistě nezajímá, na rozdíl od jízdního projevu, neokoukanosti a neutrální image.